Alice Bendová: Občas něco plácnu
Za svobodna se Alice jmenovala Veselá. Veselá zůstala i jako Bendová, i když jen s malým "v". Každopádně máte pocit, že má pořád dobrou náladu. To je ostatně vidět (nejen) v pořadu Hádej, kdo lže? na Primě.
Přijel jsem za ní do Hostivaře, kde se schylovalo k poslednímu natáčecímu dni seriálu Velmi křehké vztahy. V kuřárně posedával u kávy komparz, režisér Vladimír Drha i protagonisté. Hlavní slovo měl Martin Zounar. Všichni se smáli. Jen Nella Boudová psala esemesky. S Alicí, jako obvykle bezprostřední a milou, jsme se uvelebili v poloprázdné jídelně. "Poslední natáčecí den je vždycky smutný," poznamenala. V tu chvíli mi to vůbec nepřišlo.
* Kolik takových posledních dnů už jste zažila?
Pár jich bylo, ale tenhle je trochu jiný, protože jsem s těmi lidmi strávila šest let. To je dlouhá doba. Předtím jsem absolvovala loučení se seriály Bazén a Hop nebo trop. Oba jsem obrečela. Ve filmu se lidi tak nesžijou.
* Takže dnes jste si přijela poplakat?
Asi jo. (úsměv)
* Připravila jste rodinu na to, že se vrátíte s rozmazanými líčidly?
No, jim je to, myslím, celkem jedno. (smích) Obzvlášť malému. On mě stejně vždycky oslintá.
* Prý jste se v patnácti malovala daleko víc než dnes?
Dneska jsem se nemalovala vůbec. Probudila jsem se, osprchovala, vyčistila si zuby, namazala se krémem a jela jsem sem. V patnácti člověk experimentuje. Měla jsem modrou řasenku, modré stíny, růžovou pusu a bylo to strašný.
* Co tomu říkali doma?
Mamka jen mávla rukou. Každá holka si tím asi musí projít. Když vidím, jak jsou zmalovaný ty dnešní, tak je nechápu. Jsou krásný a nepotřebujou to. Ale na to si musí člověk přijít sám. Musí se trochu spálit.
* Až bude váš syn v pubertě, taky bude považovat vaše rady za zbytečné...
Určitě. Vašík je naše láska. Metrovej bombarďák. Představte si, že měří ve dvou letech a čtyřech měsících metr a váží šestnáct a půl kilo. Žádnej střízlík. Možná bude po tátovi hokejista. Ale necháme to na něm.
* Byli na vás rodiče přísní?
My jsme žily jenom s mamčou. Naši se rozvedli, když mi bylo sedm. Maminka mě se sestrou nevychovávala přísně, ale důsledně. Nebylo potřeba, aby nás mlátila nebo něco zakazovala. Dodneška stačí, aby změnila tón hlasu, a víme, že je něco špatně. Jsme s ní kamarádky, ale máme vůči ní respekt.
* Nehledaly jste si se sestrou tátu ve starších partnerech?
Já naopak a sestra má partnera víceméně stejně starého. Nicméně táta za námi docházel. Po rozvodu jsme se vídali dokonce víc než předtím. Asi měl špatný svědomí. Nikdy jsem neměla pocit, že by mi ho měl někdo suplovat.
* Po střední škole jste prodávala v galerii...
Mamka po škole rozhodla, že nebudu sedět doma a půjdu pracovat. Nejdřív jsem brigádničila - v Kralupech jsem prodávala melouny a v pankrácké tržnici alkohol a cigarety - a pak jsem se nechala zaměstnat v galerii u Heleny Fejkové, kde jsem zůstala asi rok. Na vejšku jsem chtěla jít až za rok, jenomže když člověk přičichne k výdělku - i když malému - má najednou pocit, že by se mohl osamostatnit.
* Jak proběhlo vaše setkání s fotografem Jadranem Šetlíkem?
Jednou přišel do galerie a prohlásil, že by bylo dobrý, kdybychom spolu něco fotili. Ten člověk se asi zbláznil, napadlo mě. Ze začátku jsem si totiž myslela, že mi chce dát do ruky foťák, abych něco vyfotografovala. Ale on se smál: "Ne, ne, já bych fotil vás." Do té doby mě něco takového vůbec nenapadlo. Pak jsme si dali schůzku u něj v ateliéru, kde byly jeho asistentky a vizážistka, udělali jsme pár zkušebních fotek, a protože se mu líbily, zkusil je nabídnout klientovi. Prvním bylo kafe Harmonie, kterému jsme pak dělali celou kampaň, a já jsem poprvé v životě dostala opravdu velké peníze. Něco jsem za ně koupila mamče, něco ségře a ještě mi zbylo na ojeté auto.
* Baví vás dívat se na sebe do zrcadla?
Nejsem ten typ, který se zhlíží v zrcadle. Třeba dneska jsem se na sebe ještě nepodívala. Nejsem sebou postižená. Samozřejmě jsem ráda, když mě někdo krásně nalíčí a učeše, a pak si dokážu užít pocit, že mi to sluší, ale jinak se neřeším.
* Modelky většinou bývají narcistní...
Znám holky, které takové nejsou. Horší ale je, když se pozoruje chlap. Takového metrosexuála mít doma, tak ho mlátím od rána do večera. (smích)
* Máte nějaké mindráky?
Já jich mám, ale neprozradím je, protože bych pak byla zranitelná.
* Jak se vás dotkla informace, že na známé pražské klinice zemřela pacientka těsně po operaci zvětšení prsou? Doporučila byste ženám ten zákrok?
Jasně. Tohle se může stát i při operaci mandlí.
* Jenže mandle si necháte vyndat proto, aby vás netrápily angíny, kdežto zvětšení prsou podstupujete kvůli svému dobrému pocitu...
Dobře, a teď si vemte ženu, která tahá prsa u kolen a chce se líbit. Já bych jí to doporučila, přestože každá operace je určité riziko. Nedávno jsem si nechala operovat spodní víčka a taky jsem se bála. A vidíte, skončilo to dobře. (úsměv)
* Jak jste se vůbec dostala k filmování?
Přes modeling. Zaregistrovala jsem se i v castingových agenturách, jednou jsem pro ně točila reklamu a oni mi nabídli: Máme tady zahraniční film, mohla by sis tam zahrát epizodku. Těmi jsem začínala. Pak přišla trošku větší nabídka a potom už následoval film Báječná léta pod psa. Musím se přiznat, že jsem to zvažovala, protože v něm byla jedna výrazná kontroverzní scéna, ale pak jsem si řekla: Vždyť to nejsem já, ale Miriana - a vzala jsem to. Udělala jsem dobře.
* A následovaly další filmy a další hanbaté scény...
Ne že by mě to začalo bavit, ale nějak se to asi nabízelo.
* Co na to manžel?
Vašek je v pohodě. Říkal: "Jdi do toho, to je hezký, to se mi bude líbit."
* Fotografovala jste i pro časopisy...
Ale oblečená. I pro Playboy. Jen jednou vyšly v Blesku poloakty, které jsem dělala s Jadranem do nějakého kalendáře, a byly moc hezké. Byla jsem na ně pyšná.
* Prý vás ale naštvalo, když unikla na internet vaše fotka, kde jste nahoře "bez"?
Byla z filmu Sametoví vrazi, kde se nafotila celá taková série, poněvadž holka, kterou jsem představovala, se živila focením erotických snímků. Na jedné jsem měla odhalená prsa, a právě ta se dostala na internet. Neunikla od fotografa, někdo si ji prostě stáhnul z filmu.
* Hrajete i v Kajínkovi. Setkala jste se někdy s vrahem?
Podle mě jich člověk potkává dost. Jen o tom neví. Někdy se bavíte s někým, kdo je vám milý, ale za tou maskou se může skrývat něco šílenýho. Nebo naopak, člověk, který se vám zdá divný, je jenom nepříjemný pavouk, ale jinak je mírumilovný. Vědomě jsem žádného vraha nepotkala. Ani Kajínka. S tím mluvil jenom režisér (Petr Jákl - pozn. red.) a Konstantin Lavroněnko, který ho hrál.
* V seriálu Letiště jste měla lesbickou scénu s Aňou Geislerovou. Dokázala byste ji zahrát s někým, kdo by vám byl nesympatický?
Musela bych. Aňa je naštěstí taková "voňavka", navíc tam byl spíš jen náznak. Políbily jsme se.
* Prý se při postelových scénách musíte hlídat, abyste je moc neprožívala.
Já, že se musím hlídat? Možná jsem něco takového někdy řekla, ale spíš v tom smyslu, že když už se do toho dám, chci, aby to vypadalo dobře. Nicméně co se týká věrohodnosti, vždycky jsem se líbala stylem kapr, kdy se jenom otvírá pusa a není to doopravdy. Nemám problém se uhlídat.
* Kdy jste se přestala červenat?
Já se červenám dodneška, ale při situacích, které jsou úplně banální a debilní.
* Šest let hrajete mrchu. Nepřekopírovala se vám do života?
Simonu tady vždycky nechávám. Za tu dobu už vím, jak ji hrát, jsem s ní i sžitá, ale jen co se týká práce.
* S manželem vás dala dohromady sestra?
Víceméně ano. Vašek byl u nás na návštěvě, ale v té době jsme každý někoho měl. Až za tři čtyři roky jsme se dali dohromady při oslavě sestřiných dvacátých narozenin. Mně bylo tehdy pětadvacet a Vaškovi dvacet dva a půl. Začalo to tím, že šel tančit s mojí maminkou. On ví, jak na to. Je neskutečnej "džentlas". Mamka se pak rozplývala, jak je příjemný a milý, a za týden jsme měli první rande.
* Kdy jste cítila, že byste si ho chtěla vzít?
Napadlo nás to víceméně současně. Po šesti letech mě požádal o ruku. Nejdřív navštívil mamču...
* Zatancoval si s ní...
(smích) To ne, přinesl kytku. Ona měla zrovna ruce od knedlíků a za tři čtvrtě roku byla svatba.
* Co je podle vás v manželství nejdůležitější?
Souznění, přátelství, tolerance. To, že si můžeme říct věci, které snad ženské chlapům ani neříkají. A naopak. A taky potřebuju cítit, že mi Vašek důvěřuje a můžu si někam zajít. Ani já ho nesvazuju. Chceš jet s klukama na čtyři dny na fotbal? Bude se mi sice stýskat, ale klidně jeď a užij si to. On mi zase řekl čtyři měsíce po porodu, kdy jsem byla pořád doma nebo jsem točila: ,,Álo, prosím tě, můžeš se namalovat a vypadnout? Běž si i někam sednout, dej si víno a buď v klidu. A nevolej nám." Absolutně se dokáže o Vašíka postarat. Devět měsíců nám malý vůbec nespal, byla jsem strašně unavená a manžel se nabídl, že se o tu starost podělíme. Po třech hodinách jsme se pak u něj střídali. Je úžasný.
* Jak jste ho odnaučili - myslím malého - ponocovat?
Těch devět měsíců jsme ho měli u sebe v ložnici a mamča nám poradila, ať ho dáme vedle do pokojíčku. Týden jsem brečela, že to nemůžu udělat, pak jsme to zkusili a on spal až do rána.
* Kolik dětí ještě plánujete?
Jedno až dvě. Hlavně nechceme, aby byl Vašík sám. (Podle posledních informací je Alice opět v jiném stavu - pozn. red.)
* Po porodu jste prý podstoupila drastickou dietu?
Vůbec ne. Naopak vážím víc, než bych měla.
* Bulvár o vás psal jako o anorektičce...
Oni nemají co psát, tak napíšou kravinu. Za poslední čtyři roky jsem neměla pod šedesát kilo. A měřím 171 centimetrů. Tak jaká anorexie?! To je k smíchu. Po porodu se držet dieta ani nedá, protože ženská potřebuje spoustu energie.
* Jak dlouho jste kojila?
Do čtyř měsíců. Pak to Vendovi přestalo stačit. On hrozně rychle roste. Vypije litr mléka denně! Budeme mít doma bodyguarda.
* Prý máte ráda snowboard...
Už se mu věnuju čtrnáct let a moc mě baví. Jen k němu potřebuju teplo, což je na horách někdy problém. Letos jsme byli celá rodina i s mamčou v Itálii.
* A ráda jezdíte i k moři...
Miluju exotiku, miluju ten smrad. Byli jsme třeba pět dní v Kambodži a bylo to nádherný. Plujete na loďce po jezeře, kde plavou ve špinavé vodě hadi, a najednou se k vám blíží v klasických plechových lavorech tříleté děti. Pádlujou a dělají na vás prstíky ,,viktorku". Udělala jsem ji na ně taky, ale ony opakovaly: Two dolars, two dolars... Tak jsme jim dali penízky.
* Jaké máte ambice?
Asi by se mi líbila hlavní role v nějakém celovečerním filmu.
* Nejlépe hollywoodském...
To by mi nevadilo. (smích) Ale já jsem skromná. Stačila by mi charakterní role v českém filmu. Jinak to ale beru tak, jak to přijde. Vím, že zítra točím Hádej, kdo jsem!, ale co dělám potom, netuším. Neplánuju, všemu nechávám volný průběh. Jediné, co chci, aby nám fungovala rodina.
* Co vlastně jste: modelka, herečka, hadačka?
V současnosti jsem hadačka a herečka. Hádej, kdo jsem! nás všechny moc baví. Je to nepřetržitá zábava a sranda od rána do odpoledne.
* Občas ale při tom řeknete i něco, co byste neměla...
Já vím, co máte na mysli. Hádali jsme povolání paní, která za ně měla evidentně málo peněz. A když to skončilo, docela nahlas jsem pronesla: Do prdele, to jsme ji měli nechat! Myslela jsem tím, že jsme ji měli nechat vyhrát. Bylo to slyšet i v televizi a mamka mi pak volala a plakala, jak jsem hodná. My bychom samozřejmě neměli ty lidi nechávat jen tak vyhrát, ale párkrát už jsme to udělali. Třeba u paní, která se starala za pár korun o kostel. Ale abych se vrátila k vaší otázce obecně - tu a tam se vyděsím, co plácnu za hovadinu. Asi bych si to měla odpustit, ale to bych zase nebyla já. (smích)
ALICE BENDOVÁ
* Narozena 1. 11. 1973 v Praze
* Vystudovala střední uměleckoprůmyslovou školu, obor nábytek
* V galerii Heleny Fejkové, kde prodávala, ji objevil pro modeling fotograf Jadran Šetlík
* Zahrála si ve filmech Báječná léta pod psa, The Immortal, Studená válka, Lovely Bleading, Sametoví vrazi, Kajínek, Rána z milosti (TV), Všechno nejlepší, Duše jako kaviár * Seriály: Bazén, Hop nebo trop, Letiště, Rodinná pouta (Velmi křehké vztahy), John Sinclair
* Je maminkou Vašíka (2,5 roku) a manželkou bývalého hokejisty (hrál za Kladno, Brno, Jihlavu a v Itálii) Václava Bendy, který je dnes podnikatelem "Potřebuju cítit, že mi Vašek důvěřuje a můžu si někam zajít. Ani já ho nesvazuju."
Vašek Vašák