Martha Issová: Zachovat duši postavy
V seriálu Dobrá čtvrť hraje Katku, nejproblematičtější ze čtveřice středoškoláků. Prožije si drogovou závislost a v novém pokračování se s minulostí vyrovnává.
Pro Marthu Issovou to byla první velká role, která jí otevřela dveře do filmového světa... Od té doby natočila pokračování seriálu Hop nebo trop, filmy Tajnosti, Kukačky nebo Děti noci.
* Jak jste se potkala s Dobrou čtvrtí?
To byla velká náhoda, vlastně jsem se k tomu nachomýtla jako slepej k houslím. Dodělávali jsme postsynchrony prvních čtyř dílů seriálu Hop nebo trop na Kavčích horách a na vrátnici České televize jsem potkala Milenu Kropáčkovou, asistentku režie Karla Smyczka a také naši dlouholetou sousedku z Dejvic, která mě zná odmala. Vždycky věděla, že chci hrát, přestože moje máma si to nepřála, a přes její přísný zákaz mi dohazovala minirole ve filmech. Chvíli jsme si povídaly a Milena se mě zeptala, kolik mi je vlastně let. Řekla jsem, že už dvaadvacet, a ona na to, že ale vypadám mladší a jestli nechci jít na kamerovky do seriálu o středoškolácích. Tak jsem s ní šla. Vůbec jsem nevěděla, o co jde. Vrazili mi do ruky text, já ho přečetla, něco zahrála... Byla jsem unavená a už jsem chtěla domů. Jak to bývá, když člověku vůbec o nic nejde a je mu to jedno, často nakonec právě tyhle věci vyjdou. Za čtrnáct dní se mi Milena ozvala, že mám přijít na nejužší kolo konkurzu, že mě chtějí vidět s Tomášem Hanákem, seriálovým tatínkem. A z náhodného setkání byla role Katky.
* Čím pro vás byla zajímavá role středoškolské studentky, která prochází drogovou závislostí?
Mě to strašně bavilo. Vůbec mi nevadilo, že hraju mladší holku, naopak jsem byla ráda, že se na střední školu dostávám jen prostřednictvím role. Nikdy jsem totiž nebyla studijní typ a školu jako instituci jsem neměla ráda. A to, že jsem dostala právě roli Katky, bylo skvělé, protože ona má obrovský vývoj, velké zvraty, někde začala a na konci byla úplně jinde... To je pro herce vždycky zajímavé.
* Myslím, že to pro vás byla první velká role...
Takhle velká ano. Pro nás všechny to byl nějaký začátek. Já sice už předtím točila, ale nikdy roli takového rozsahu, Andula Kulovaná právě končila hereckou školu, Pavel Trojan byl muzikant a Přemek Boublík student herectví ze Slovenska. Možná tím bylo natáčení hodně poznamenané - všechno, co je poprvé, je výjimečné. Všichni jsme byli trochu vykulení a zírali, co se kolem nás děje. Ale to bylo právě hezký... První je první a už se to nedá zopakovat. I když jsme potom točili s téměř stejným štábem, bylo to už jiné. Ale hrát Katku mě pořád bavilo.
* Katku poznamenaly v seriálu drogy a v pokračování se s tím cejchem srovnává. Jaké bylo vaše hledání takové polohy?
Bohužel jsem se setkala se spoustou takových lidí, kteří takový problém měli, a hodně jsem čerpala z toho, co jsem viděla a znala. Sama jsem naštěstí s tvrdýma drogama nikdy žádnou zkušenost neměla, protože jsem docela velký srab a bála jsem se toho.
* A s měkkými?
To jo... Ale co jsou ty měkké? Kafe, cigára, alkohol, marihuana. V seriálu jsem měla pár scén, kdy jsem byla zkouřená, což jsem uplatnila z vlastní zkušenosti, ale na to nejtěžší období, kdy Katka spadla do pervitinu, jsem kromě zkušenosti z okolí měla skvělého Ivana Doudu (psychologa a zakladatele centra Drop-in, pozn. red.), který si zahrál v seriálu sám sebe, a spolu jsme konzultovali všechno ohledně drog tvrdých, šňupání a tak...
* Co jste šňupali?
Drcený hroznový cukr... Nic moc! (Smích.)
* Po odvysílání prvních jedenácti dílů volně naváže druhá jedenáctka Dobré čtvrti. Jak je to s Katkou dál?
No to přece nemůžu říkat! (Smích.) Na konci první řady je jasné, že se trochu dostává z drogových problémů, ale nevychází z nich nepoznamenaná. Osobnost narušená je, což znamená, že se ne úplně vyrovnaně staví k dalším problémům. Navíc je handicapovaná tím, že všichni kolem ní jí to stále připomínají. Její výchozí pozice není dobrá, má razítko feťáka a problémového člověka, všichni na ni koukají skrz prsty, pořád ji pozorujou, kdy do toho znovu spadne, a ti, kterým na ní záleží, nad ní chtějí mít přehnaný dohled. Nic moc pro takovou holku... Pro mě bylo docela zajímavé, že to je holka, kterou už jsem znala, a nevěděla jsem, jestli budu schopná se dostat někam dál, tak jak se v životě člověk dostává, a zároveň zachovat duši postavy, jak už byla daná. Ale nezamrznout a posunout ji. Jestli se mi to povedlo, to se uvidí... Druhá série jde mnohem víc na dřeň, je drsná, je o dospělém životě a potkání s realitou - pro všechny.
* Na kterou scénu, když se řekne Dobrá čtvrť, nikdy nezapomenete?
Z první série určitě na tu, když poprvé proběhne sex za drogy na záchodě s dealerem, hrál ho Matěj Hádek... Když jsem ji viděla, tak jsem se úplně oklepala. A z druhé asi nezapomenu, jak jsem se příšerně odbourala a asi půl hodiny se smála v křečích a slzách při natáčení jedné hodně těžké scény, která se odehrávala při pohřbu na hřbitově...
* Dobrá čtvrť vám otevřela dveře k herectví - do divadel i filmu. Bylo to potom znát?
Určitě... Hodně jsem zkoušela a hrála divadlo. A u herectví je to stejné jako třeba u muzikantů nebo artistů - když člověk hodně pracuje, rozcvičí se a na výsledku to poznáte. Je to stejné, jako když denně cvičíte, tak je tělo uvolněné a protažené. Člověk navíc získá určité sebevědomí, což je hodně důležité, protože jediná odezva na vaši práci je, že dostanete další roli anebo vám lidé řeknou, že se jim to, co děláte, líbí. Žádné jiné měřítko neexistuje. Se sebevědomím získáváte i nadhled, který je pro každého hodně důležitý... Všechno, co se odehrálo mezi dvěma pokračováními, mi pomohlo, už jsem se potom věcmi tolik netrápila a víc si všeho užívala.
* Co bylo pro vás tím "nej"?
Určitě Dejvické divadlo, kde jsem měla záskok za Táňu Vilhelmovou. Byla jsem nadšená, protože to bylo jediné divadlo, o kterém jsem si říkala, že bych v něm chtěla někdy hrát - s těmito lidmi a tímto způsobem. Vlastně se mi splnil sen z dětství.
* Srovnala se vaše maminka herečka Lenka Termerová s tím, že jste se konečně dostala k vysněnému divadlu?
Dneska už ano. Myslím, že měla taky radost. Nic jiného jí nezbylo...
* Hrály jste někdy spolu?
Jednou v pohádce, když mi bylo patnáct. A podruhé jsme se potkaly jako matka s dcerou ve filmu Michaely Pavlátové Děti noci, který se teď dotočil. Bylo to příjemný, hodně jsem čerpala z našeho života z období tak kolem mé puberty, kdy jsem ze svého pohledu sice byla určitě skvělá, ale máma by vám možná řekla něco jinýho... (Smích.) Je to komorní příběh o holce jménem Ofka, které se v životě stanou takové věci, kvůli kterým ztratí víru v to, že život je dobrý, a přestane se z čehokoli radovat. Byla to krásná práce a já jsem šťastná, že si pro tuhle roli vybrala Michaela zrovna mě.
* Je fajn být s mámou kolegyně herečka?
V poslední době v tom vidím hlavně ta pozitiva, ale dřív jsem se před ní hrozně styděla. Ale tím, že mě zná opravdu nejlíp, tak odhaluje všechny falše a nejasnosti. Dřív mi to vadilo, hádala jsem se, urážela a nesouhlasila..., ale teď jsem šťastná, že mám někoho, kdo mi může dát takovou přesnou refl exi.
* A s tátou, režisérem?
To je trochu jiné, on je režisér a já jeho dcera, jeho holčička. Je to zvláštní - to spíš máma je drsná a upřímná. A to je dobře.
* Je handicap pocházet z takové rodiny?
Jen takový, který si sám člověk vytvoří v hlavě. Stejně se musí srovnat se svojí rodinou, sám se sebou a přijmout se. Dlouho jsem si na konzervatoři přála být z rodiny bez herecké nebo umělecké minulosti. Dneska jsem šťastná, že jsem se do takového prostředí narodila a navíc se ještě úplně svobodně rozhodla v tom všem pokračovat.
* Za týden odvysílá Česká televize film Kukačky, kde hrajete s Jakubem Prachařem... Můžu prozradit, že díky tomuto filmu jste spolu začali chodit?
(Velký smích...) Jo, je to tak... Za to může režisérka Zuzana Zemanová, že jsme se dali dohromady. To natáčení jsme prožili v dost velké mlze, po každém dni jsme měli takovou malou soukromou dotočnou, seděli jsme u řeky a pili míchané nápoje, povídali si a pak šli zase točit. Dobrý to bylo... Myslím, že jsme Zuzaně vděční. Já teda určitě jo.
VIZITKA
* Narozena: 22. března 1981 v Praze
* Jméno Martha s "h" uprostřed bylo přáním tatínka, inspirovala ho skladba Martha, my dear Paula McCartneyho, který ji napsal pro svého psa.
* Rodina: maminka Lenka Termerová (herečka), otec Moris Issa (režisér, scenárista a překladatel), bratr Filip Issa (střihač). Herečka Klára Issová je Marthina sestřenice a fotograf Salim Issa bratranec.
* Vzdělání: "...jsem nedostudovanec," říká o sobě Martha. Kvůli natáčení ji vyhodili z posledního ročníku Pražské herecké konzervatoře. Dva roky studovala jazzový zpěv na Ježkově konzervatoři.
* Divadlo: Na Fidlovačce, Dejvické (Sendviče reality), Divadlo Bez zábradlí, Divadlo v Řeznické, Archa, Černá labuť...
* Seriály: Hop nebo trop, Dobrá čtvrť, Náves
* Filmy: Hanele, Nelásky, Děvčátko, Tajnosti, Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště, Kukačky, Děti noci
Michaela Hrušková