Bára Seidlová: O soukromí nemluvím!
Na základní škole měla přezdívku "brambora" anebo taky "brambůrka". Zaujala jako princezna Zubejda, zařádila si ve Snowboarďácích, byla obětí v drsném snímku Bolero.
Právě se s ní setkáváme v seriálu Místo v životě v roli Martiny.
Na základní škole měla přezdívku "brambora" anebo taky "brambůrka". Zaujala jako princezna Zubejda, zařádila si ve Snowboarďácích, byla obětí v drsném snímku Bolero.
Právě se s ní setkáváme v seriálu Místo v životě v roli Martiny. Na rozdíl od ní Bára přesně ví, co chce. Svoji současnost bez váhání charakterizuje slovem spokojenost.
Sotva seriáloví hrdinové našli místo nahoře, začali hledat svoje místo v životě. Hledáte svoje místo i ve skutečnosti?
Myslím si, že je docela jednoduché najít místo nahoře i v životě, ale podle mě mnohem náročnější je dojít k tomu, že člověk nepotřebuje nic takového hledat. Než získat materiální věci nebo uznání či ocenění společnosti je v životě mnohem podstatnější najít sám sebe.
Jak se vám hrála Martina v seriálu Místo v životě?
Dobře. Vždycky je zajímavé hrát někoho diametrálně odlišného, než jste vy, pak můžete mít nadhled a Martina je hodně jiná. Vůbec se s ní neztotožňuju. Dokážu se vcítit do všech situací, do kterých se dostává, ale nejsem to já.
Dá se to přiblížit?
Už jen základní situace, že Martina je těhotná a neví, jestli je to dobře, nebo průšvih. Kadlec ji požádá o ruku a ona neví, jestli ho vlastně chce. Ve všem se plácá. Takový vztah bych v životě neměla.
Pořád ráda cestujete?
Určitě. Je to úžasné obohacení, když se potkáte s jinými kulturami. Cestování zbožňuju. Nejradši bych procestovala celý svět.
Někdo se vydá do dálek, aby zapomněl na svoje problémy...
To není můj případ. Cestou se nic nevyřeší. Sebe si nesete s sebou, ať jste kdekoliv. Před sebou nikam neutečete. Problémy se tím jen na určitou dobu zahluší vjemem z jiné země, novými dojmy, ale stejně je musíte řešit.
Popište jedním slovem svůj současný život.
Spokojenost.
Existuje recept, jak toho dosáhnout?
Není nic, co by platilo pro všechny. Každý je jiný. Pro mě je důležité, abych všechno, co dělám, dělala s radostí. Tím se řídím.
Na čem teď pracujete?
Příjemně se rozjíždí naše divadlo MALÉhRY. Po hře Nebe? připravujeme další představení Tři sestry a Pepan aneb Knedlo vepřo zelo o třech dojičkách, které se chtějí dostat do velkého světa. Pořád platí, že naše divadlo tvoříme tři ženský, Daniela a Nikola Zbytovské a já.
Jak spolu vycházejí tři ženské?
Bezvadně. Každé představení si samy vymyslíme, napíšeme, zprodukujeme, zrežírujeme a hrajeme, a pak si to ještě pochválíme. Jsme do sebe umělecky zamilované. (smích)
Je těžké odmítnout roli?
Proč by nebylo možné odmítnout roli, když s ní člověk nesouzní? Může to být úžasná role, ale nemusí vám v tu chvíli sedět, můžete si myslet, že ji neztvárníte tak dobře, aby to lidem něco dalo. A stokrát lepší v ní bude někdo jiný. Dospěla jsem k takové svobodě, zvlášť pokud jde o divadlo. Co se týče televize a filmu, nemám zatím dostatek odvahy.
Chodíte ráda do divadla i jako divák?
Určitě. O některých představeních vím, že je chci vidět a jdu na ně cíleně, někdy dám na doporučení. Někdy taky šlápnu vedle a jdu na něco, z čeho bych pak nejraději odešla. Ještě nikdy jsem to neudělala, ale často jsem si říkala, proč něco takového musím vytrpět až do konce. Je mi ale líto kolegů na jevišti a vždycky si představuju, že tam stojím já. Určitě by mě mrzelo, kdybych viděla, jak z hlediště po přestávce zmizeli diváci. Proto naše představení hrajeme bez přestávky. (smích)
Přejíždíte mezi Prahou a Brnem, zkoušíte v divadle, jezdíte s představením po republice. Jak všechno stíháte?
Musím. Vždycky si dávám pozor, abych si stihla taky někde odpočinout. I to se musí dařit. Musíte mít z čeho čerpat, někde nabrat energii, abyste zase mohla fungovat.
V kolik hodin obvykle vstáváte?
Často jezdíme po republice s dětským představením a ta se hrají dopoledne, což znamená vyrážet už někdy kolem páté ráno. Samozřejmě bývám unavená. Divadlo mě vždycky vyčerpá, ale zároveň mi diváci dodávají energii. Zahrát si ježibabu v 8 hodin ráno mě docela probere.
Co je pro vás největší relaxace?
Když si na nějakou dobu zalezu s knížkou do postele.
Po jaké knížce sáhnete?
Ze všeho nejraději mám ruskou literaturu, Dostojevského a Tolstého. Je tam spousta pravdy, duchovních věcí, úžasných názorů a myšlenek. Málokdo je schopný napsat do jedné knihy tolik moudra jako třeba Dostojevský. To je pro mě úplně "nej". Pochopitelně čtu i jiné věci, ale nemám ráda detektivky. Většinou se mi to střídá tak, že v zimě mám období ruské literatury, na jaře čtu severskou a v létě mě zajímá Latinská Amerika. Poslední tři roky se mi to takto skládá.
Za co nejvíc utrácíte?
Za život. Mám dobrou vlastnost, že nemám potřebu hromadit. Nerozhazuju, ale mám peníze na to, aby mi dávaly takovou svobodu, že nemusím strádat a můžu si dopřát to, po čem zrovna toužím.
Dalo by se předpokládat, že do této kategorie patří u ženy oblečení....
Určitě ano. Oblečení by mělo utvářet vaši osobnost, ale nemusí to znamenat, že za něj utrácíte spoustu peněz. Když jsem studovala, zažila jsem i dobu, kdy jsem jedla rohlíky a zapíjela je vodou. Když jsem si začala vydělávat a najednou se všechno změnilo, tak jsem si samozřejmě dopřála to, co jsem před tím nemohla mít.
Kde se cítíte opravdu doma?
Momentálně se nejlíp cítím v Brně. Samozřejmě hlavně proto, že je tam střed mého světa: naše divadlo. Asi je ve mně i patriotismus, protože jsem z Mikulova a v Brně jsem studovala. Ale mám ráda i Prahu; za těch několik let, co jsem tady, jsem si ji oblíbila. I tady se cítím dobře.
Zásadně nehovoříte o svém soukromí. Prozradíte alespoň, zda neplánujete rodinu?
Soukromí je soukromí. Zrovna teď nemám potřebu někde se domestikovat.
vizitka
BÁRA SEIDLOVÁ
* Narodila se v Mikulově na jižní Moravě
* Vystudovala herectví na DAMU v Praze
* Rodinný stav: svobodná, bezdětná
* Filmy: pohádka Lotrando a Zubejda, Bolero, Snowboarďáci
* Televize: např. seriály Místo nahoře, Místo v životě V současné době je na volné noze, se dvěma kolegyněmi založily divadlo MALÉhRY, které spolupracuje s Divadlem Bolka Polívky
JITKA KOMÁNKOVÁ