Anna Kulovaná: Zuzaně jsem dala sebe
Poznala jsem ji podle úsměvu a výšky. Štíhlá blondýnka s příjemným hlasem měla před rozhovorem trochu trému. Byl první v jejím životě. Stejně jako role Zuzany v seriálu Dobrá čtvrť.
Dobrá čtvrť byla pro vás hereckou premiérou před televizní kamerou?
Přesně tak, bylo to poprvé a doufám, že nikoli naposledy... (smích) Díky natáčení jsem zažila něco úplně nového a skoro neuvěřitelného - život se mi na osm měsíců úplně proměnil. Vlastně jsem nedělala nic jiného, než "žila" se Zuzkou a natáčením, neměla jsem na nic jiného myšlenky, ve škole jsem byla minimálně, setkávala se s úplně jinýma lidma a prožívala něco zvláštního, nového. Teď už můžu říct, že to bylo někdy i docela drastické a drsné.
To mi vysvětlete!
Spíš náročné... pořád jsem o všem přemýšlela, řešila každý natáčecí den, scénu, situaci, hledala, jak to zahrát nejlíp. Taky jsem cítila děsnou zodpovědnost, abych to úplně nezvorala. Vlastně jsem žila v úplně jiném světě... nebo do něj alespoň nakoukla a zjistila, jak mě láká a baví. Ze začátku určitě. Nedávno jsem otevřela sešit, kam jsem si psala svoje postřehy; docela mě překvapilo, že s odstupem času je můj pocit z natáčení mnohem lepší než v tu chvíli. Tenkrát jsem nemohla vydržet sama se sebou - děsně jsem to chtěla hrát líp, byla na sebe naštvaná, že to neumím. Prostě jako prvňáček.
Málokterá herečka má takovou příležitost, že její první role je hned hlavní seriálová. Jak se to vlastně povedlo vám?
Klasika. Konkurz v televizi, kam jsme šli snad všichni z ročníku. Nic moc jsem nečekala, spíš že se ukážu a možná vyjde nějaký komparz. Zpětně jsem si uvědomila odvahu pana režiséra, že neměl strach obsadit úplně nový lidi, který nemaj' žádný zkušenosti a on jim dá "jen" svoji důvěru, že to dokážou zahrát. Nakonec jsme z naší třídy šli dál asi čtyři. Já jsem prošla několika kolama a zkoušela různé role... Když skončily konkurzy, byly prázdniny a já všechno vypustila z hlavy. Jen jsem nemohla koukat na televizi, protože mě vždycky napadlo, co kdyby to vyšlo... Děsně jsem to chtěla! Říkala jsem si, že bych hrála klidně i zadarmo! Nakonec jsme zůstaly tři na Zuzanu... a já měla štěstí.
Co se vám na Zuzaně nejvíc líbilo?
Já jsem v ní viděla sebe. Většině situací jsem rozuměla, takže jsem neřešila, co se mi na ní líbí. Je mi prostě hodně podobná. Třeba oproti roli Katky, která je diametrálně odlišná, mně nekonečně vzdálená. Tu bych prostě nezahrála. Hrát Zuzanu bylo úplně přirozené. To bylo asi hrozně důležité, protože jsem neměla žádnou hereckou zkušenost a mohla do ní dát jenom sebe.
Vzpomenete si, jaký byl první natáčecí den?
Úplně přesně: byla to scéna v nemocnici, kam přijdeme s Honzou, Pavlem Trojanem, na návštěvu za profesorkou Svobodovou. Měla jsem šílenou trému a po natáčení pocit, že mě pan režisér musí vyhodit.
Asi to nebylo tak hrozné...
Myslím, že bylo, ale všichni nám děsně pomáhali. Pan režisér byl pro mě skvělý startér, dokázal všechno vysvětlit, nabízel možnosti, trochu popostrčil a věděl, jak ze mě dostat to, co chce. Hodně pro mě znamenala paní Preissová. Myslím, že protože sama učí, mě dokázala vést správným směrem a často mi i poradit. Stačilo často jen její slůvko nebo krátká, ale přesně cílená věta - a najednou se to povedlo. To jsem vždycky poznala z jejího pohledu: jako by se usmál.
Řekněte, co pro vás bylo během natáčení nejtěžší?
Právě asi ty okamžiky, kdy jsem si uvědomila, že mi to nejde přirozenou cestou. Že najednou nevystačím se spontánním projevem, ale musím skutečně používat hereckou techniku. Prostě to, co zvládají opravdoví herci, kteří mají zkušenosti z divadelního jeviště - zvládnutý hlas, gesta, emoce...
Neměla jste někdy před těmi opravdovými herci trému?
Byl to někdy úplně očarující pocit... prostě neuvěřitelný, když jsem někdy vstoupila do make-up busu napěchovanýho lidma, který znám z televize. Ale nesedám si před nima na zadek; vždycky jsem měla trochu problém s uznáváním autorit. Jenže tady se ke mně všichni chovali skvěle a nikdy mi nikdo nedal najevo, že začínám a nic neumím. Byla to fakt pohoda.
Jako Zuzana jste měla v seriálu některé docela odvážné scény. Byl to pro vás problém?
Nahotu před kamerou jsem vůbec neprožívala ani neřešila. Věděla jsem, co mě čeká a že to je pro příběh Zuzany důležité. Navíc jsem díky tanci, který jsem vystudovala na konzervatoři, neměla s vlastním těmila lem žádný problém. To bylo to nejmenší, hraní mi dávalo zabrat mnohem víc. Ale byla to skvělá škola. Herectví i života.
Proč jste se vlastně rozhodla jít studovat herectví. Přestal vás bavit tanec?
Ne, ten miluju. Dělala jsem ho úplně odmala. Ale brzo jsem pochopila, že můžu dojít jen do určitého místa. Hledala jsem, co dál, a děsně chtěla studovat. Jen jsem chvíli netušila co, i když bylo jasné, že to bude něco kolem umění. Vždycky jsem chodila na různé dramaťáky, dvakrát jsem se hlásila na DAMU... nakonec jsem se po konzervatoři rok věnovala francouzštině, ale tak nějak přirozeně zvítězilo herectví. Od tance k němu bylo blízko. Dodneška mi pomáhá, že na jevišti tělem nebo pohybem vyjádřím víc než slovem - někdy je to dokonce lepší. A úplně skvělé je, když se to podaří propojit a divák to přijímá a vnímá.
Máte herectví nebo tanec v rodině?
Ne. Mám jenom mamku a ta je inženýrka. Tomu, že jsem herečka, zatím moc nevěří. Dlouho mi nechtěla ani uvěřit, že si mě režisér Smyczek vybral do Dobré čtvrti. Nikdy se moc nesrovnala ani s tím, že jsem se rozhodla být herečkou. Když mi jednou nesla do divadla kytku, nakonec ji dala někomu jinému, kdo se jí opravdu líbil. Bylo to drsný, ale ona je taková. Nebojí se mi říct, že někdo byl lepší než já, a proto si kytku zasloužil. A já bych si moc přála mamku jednou přesvědčit, že jsem si vybrala správně.
VIZITKA
Narozena: 8. 10. 1981 v Praze
Vystudovala: Taneční konzervatoř Duncan Center a Vyšší odbornou hereckou školu v Praze (učitelé: Jitka Smutná a Jan Vlasák)
Role: Zuzana v televizním seriálu Dobrá čtvrť je její první Divadlo: Královna Anna v Richardu III. - Divadlo Rity Jasinské, kurvička Vicky v Žebrácké opeře - Švandovo divadlo, moderní asistentka v Sekretářkách - Divadlo Bez zábradlí
Koníčky: tancování a psaní básniček
Michaela Hrušková