MICHELE MERCIEROVÁ: D'Artagnan v sukních
Markýza Angelika de Sancé měla na plátně jedinou představitelku - francouzskou herečku Michele Mercierovou. V letech 1964 - 1968 si ji zahrála pětkrát (ve filmech Angelika, markýza andělů, Báječná Angelika, Angelika a král, Nezkrotná Angelika a Angelika a sultán).
Romantická postava okouzlující odvážné ženy s pohnutým osudem, které se říkalo d'Artagnan v sukních, se stala jejím štěstím i prokletím. Narodila se 1. ledna 1939 v letovisku Nice a jejím prvním velkým snem byl balet. Půvabná dívenka s velikýma hnědýma očima byla ambiciózní a rozhodně si nekladla nízké cíle. A na ty jí bylo rodné město malé. Navíc ji rodiče drželi zkrátka a temperamentní Jocelyne, jak se herečka původně jmenovala, chtěla žít po svém.
"Toužila jsem po volnosti, a přestože jsem v šestnácti byla přijata jako baletka do divadla v Nice, nakonec jsem odešla z domova do Paříže. Začátky nebyly zrovna jednoduché, ale pak se na mne usmálo štěstí a získala jsem angažmá v divadle na Champs-Elysées," vzpomíná Mercierová na své začátky. Jenže to ještě na jevišti tančila, i když start její filmové kariéry se blížil.
Michele začala navštěvovat kursy herectví a na rok se vydala do Londýna, aby se naučila pořádně anglicky. Když se vrátila, bylo jí osmnáct a záhy se dočkala první filmové role - snímek se jmenoval Luciferova dcera. Krásná dívka rychle vyspěla v oslnivě svůdnou ženu a v pětadvaceti přišla osudová nabídka - zahrát si Angeliku, hrdinku romantických historických románů manželské spisovatelské dvojice Anne a Serge Golonových.
LÉTA NEJVĚTŠÍ SLÁVY
To už Mercierová měla za sebou pár filmů, o nichž dnes nikdo neví, a před sebou pár let hvězdné slávy. Vyprávění o nekonvenční krásce, která se provdá za podivínského, leč šarmantního kulhavého hraběte Joffreyho de Peyrac s jizvou na tváři (hrál ho Robert Hossein), má spoustu dramatických zvratů. Angelika, jež se do svého muže horoucně zamiluje až po svatbě, mu povije dvě děti, ale jejich štěstí netrvá dlouho.
Peyrac je zatčen a odsouzen k smrti za připravovanou vzpouru proti králi a Angelika se o sebe i o rodinu musí postarat sama. Po boku přítele z dětství Nicolase se ukryje v pařížském podsvětí, i když by se mohla stát favoritkou samotného krále Ludvíka XIV. Když sedozví, že manželova poprava byla zinscenována a její Joffrey žije, vydá se ho hledat. Ocitne se mezi piráty, je prodána do otroctví a dostane se až do sultánova harému. Jenže láska je mocná čarodějka a de Peyrac, který svou Angeliku také nikdy nepřestal milovat, jí spěchá na pomoc.
SMUTNÉ ZAPOMNĚNÍ
Na plátně sice vypadali jako dokonalý pár, ale ve skutečnosti herec Robert Hossein svou hereckou partnerku v lásce neměl ani trochu, i když ona se do něho při natáčení zakoukala. Když zhrzená Michéle pochopila, že Hossein proni není ten pravý, nasměrovala své city k italskému herci Giannimu Espositovi. Láska netrvala dlouho, v roce 1961 se Mercierová provdala za Andrého Smaggheho, po pěti letech se s ním rozvedla a následoval sňatek s Claudem Bourillotem. Ani ten však nevydržel věčně.
Když natáčení Angeliky pátým dílem skončilo, vnadná Michele ještě pár let žila z její obrovské popularity. Zájem filmařů však postupně opadal. Snažila se sice ze všech sil oživit skomírající slávu, ale byla se svou rolí příliš spjatá a upřímně řečeno, byla to spíš krásná než dobrá herečka. "Všichni se na mne dívali jenom jako na Angeliku," postěžovala si po letech s hořkostí." A muži, které jsem milovala, mě jen využívali a pak mě zradili. "Michéle Mercierová se z filmového světa vytratila a teprve filmový návrat Angeliky po čtyřech desetiletích připomíná, že v polovině 60. let bývala v kráse soupeřkou Brigitte Bardotové, šíleli po ní muži všech věkových kategorií a že se o ni ucházel i sám íránský šach. Po nedávném infarktu se Michéle sice uzdravila, ale i když je v šestašedesáti stále půvabná žena, žije sama, a hlavně ze vzpomínek.
Peyrac ho málem zničil
Francouzský herec ROBERT HOSSEIN, jehož otec pocházel ze Samarkandu a matka z Kyjeva, nedávno oslavil sedmasedmdesáté narozeniny. Postavu Joffreyeho de Peyrac, která mu přinesla obrovskou popularitu, však považuje za celoživotní přítěž. "Strávil jsem s natáčením Angeliky pět let a málem jsem ztratil vlastní identitu. Bylo to prostě šílené. Dodnes mě mladé dívky žádají o autogram pro babičky. Nakonec jsem raději odešel z Paříže do divadla v Remeši, abych se jako herec vzpamatoval a měl od Peyraka jednou provždy pokoj," říká herec, který je také známým divadelním režisérem.
(VM)