Báječná i po čtyřiceti letech
Jako zjevení působila na plátnech českých kin série filmů o krásné Angelice v podání francouzské herečky Michele Mercierové. Nehynoucí láska krásné markýzy a mužného hraběte de Peyrac nenechala jedno oko suché.
Vcelku naivní příběh, který měl k oscarovým hereckým výkonům daleko, se těší divácké přízni dodnes. Proč ještě čtyřicet let po natočení rozechvívá osud Angeliky nejedno dámské srdce, nota bene v době, kdy jsme přímo zavaleni romantickými filmy všeho druhu? Těžko říct. Možná proto, že Angelika byla první a velký díl na úspěchu filmů si připisuje i nostalgie, s níž je pamětníci sledují.
Markýzou navždy
Angelika, markýza andělů, Báječná Angelika, Angelika a král, Nezkrotná Angelika, Angelika a sultán. Když herečka Michele Mercierová v roce 1964 natočila první z pětice filmů podle románů Anny a Serge Golonových, netušila, že Angelika bude její životní rolí. Bylo jí pětadvacet, a kdyby jí tehdy někdo řekl, že Angelikou v podstatě její herecká kariéra končí, jistě by mu nevěřila.
Svou profesionální dráhu začala jako baletka a první hereckou příležitost dostala v roli dívky Jeanne v kriminálním dramatu Luciferova dcera. V následujících letech jí režiséři nabídli několik rolí vesměs lehkomyslných krásek oplývajících erotickou vyzývavostí. Mezinárodní slávy se jídostalo až rolí Angeliky, která se nejprve provdá za hraběte Geoffreyho de Peyrac, pak se zaplete do dvorských intrik na dvoře krále Ludvíka XIV. a nakonec je prodána do otroctví.
Role ovšem poznamenala nejen profesní, ale i osobní život Michele Mercierové. Žena, které se v šedesátých letech klaněl celý svět, se natolik ztotožnila s rolí zbožňované hrdinky, že ve skutečném životě nenašla opravdovou lásku. Byla čtyřikrát vdaná a ani jedno manželství jí nepřineslo vysněné štěstí. Prožila řadu románků s dalšími muži, ale nakonec zůstala sama a opuštěná. Podobně se vyvíjela její herecká kariéra. Pro většinu režisérů zůstala prostě Angelikou a žádná z následujících rolí jine zastínila. Za zmínku stojí snad jen postava těhotné prostitutky Simony, jíž poskytnou útulek na svém zámku bezdětní manželé v komediálně laděném snímku Hrom do toho! V roce 1984 se na celých čtrnáct let stáhla do ústraní, než přijala roli ve filmu La Rumbera.
Od Peyraca k divadlu
Také příběh Roberta Hosseina, který si zahrál démonického hraběte de Peyrac, je podobný. V době, kdy přišla na svět Angelika, měl za sebou už řadu rolí v prestižních filmech uznávaných režisérů. O to hůře nesl, že po obrovském úspěchu filmů o Angelice zůstal pro veřejnost Geoffreyem de Peyrac. Naštěstí se v té době už profiloval jako filmový scenárista a režisér a herectví pro něj nebylo tím hlavním. (V roce 1982, kdy už se filmu věnoval jenom sporadicky, natočil například film Ubožáci s Lino Venturou jako Jeanem Valjeanem.)
Robert Hossein totiž postupně těžiště své práce přenesl na divadlo a dnes je uznávaným divadelním režisérem, jehož inscenace jsou vždy velkou uměleckou a společenskou událostí.
Láska, nebo nenávist?
Jak už to bývá, příběh Angeliky a Peyraca rozpoutal řadu spekulací o vztahu hlavních představitelů. Romantické představy diváků o jejich lásce se však nenaplnily. Michele Mercierová tvrdila, že jejich vztah byl vždy výlučně profesionální a vzájemná náklonnost na bodu mrazu, ne-li v rovině nenávisti. Robert Hossein dokonce přiznal, že svou panovačnou a namyšlenou filmovou partnerku nemohl ani vystát a při natáčení se musel hodně ovládat, aby jí odplic neřekl své mínění. Po celý život se jeden druhému záměrně vyhýbali a nikdy (ani dnes po čtyřiceti letech) se jejich vztahy nezměnily. To jsou ovšem paradoxy, které film nezřídka přináší.
České Angelice je sedmdesát
Hlas nesmrtelné "markýze andělů" propůjčila pro českou verzi Libuše Švormová. Jedna z našich nejlepších hereček a dabérek nedávno oslavila sedmdesátiny. S Angelikou si ji však lidé spojují pořád. "Nevadí mito," říká s nadhledem. "Jenom mě vždycky napadá, že lidé snad nechodí do divadla. Vždyť já za život odehrála tolik divadelních a filmových rolí a Angelika pro mě byla jen jedna z mnoha rolí v dabingu. Navíc jsme všichni ve studiu ty filmy brali trochu shovívavě, jako takový roztomilý kýč. Nikdo ani ve snu netušil, že se z Angeliky stane fenomén, který se bude těšit diváckému zájmu dodnes."
Libuše Švormová dabovala například Ginu Lollobrigidu nebo Shirley MacLainovou, ale jejich filmové postavy se navzdory tomu, že byly umělecky mnohem kvalitnější, do diváckého povědomí tolik nezapsaly. Dabing Angeliky má Libuše Švormová spojený především s obdobím horečné práce. "Tehdy jsem žila hlavně divadlem, nic jiného jsem neznala a nic mě nezajímalo. Přes den se zkoušelo, večer hrálo a do toho jsem potřebovala vtěsnat dabing. Pracovali jsme před zkouškami v divadle a nastupovali třeba v sedm ráno. Já tehdy bydlela na sídlišti, kde ještě nebyly zavedené telefony, takže se také čas od času stalo, že mě vzbudil až šofér, který mě měl vyzvednout. To se mi vybaví, když se řekne Angelika," popisuje herečka svou ryze prozaickou vzpomínku na romantickou filmovou postavu.
Sérii "Angelik" sama nakonec viděla až v televizi. "Při práci na dabingu je film rozkouskovaný do smyček. Jít na všech pět filmů do kina, na to jsem tehdy vážně neměla čas. Takže v klidu a vcelku jsem si Angeliku užila až na obrazovce. Na reprízy už se na ale nedívám. Je to minulost. "Libuše Švormová přiznává, že měla dabing ráda už jako mladá herečka a má k němu kladný vztah i dnes. "Mám radost, že jsou pro mě v dabingu stále zajímavé úkoly. I když už to jsou dámy věkem přiměřené tomu mému. Ale o to jsou možná zajímavější."
ŘEKLI O FILMU...
"Připadalo mi to jako sen. Těch filmů bylo pět a točili jsme je pět let. Žil jsem víc rolí Peyraca než reálným životem. Ta role byla jako past. Trvalo mi dlouho, než jsem se z ní vymanil." (Robert Hossein)
"Nikdy jsem nebyla spokojená s výsledkem, do něhož jsem nesměla zasahovat." (Michele Mercierová)
"V těchto filmech je Angelika znázorněna osobností Michele Mercierové, a ne taková, jaká skutečně je. Takže jednou bych ráda viděla film se skutečnou Angelikou." (Anne Golonová)
ZAJÍMAVOSTI:
Prvním, kdo projevil zájem o filmová práva, byl americký producent Michael Todd (Cesta kolem světa za osmdesát dní). Dřív, než stihl o filmu jednat, zahynul při leteckém neštěstí. Teprve pak přišli na řadu Francouzi - producent Francis Cosne a režisér Bernard Borderie.
O roli Angeliky původně tvůrci jednali s Catherine Deneuveovou, Jane Fondovou a Marinou Vladyovou. Nakonec do ní prosadil Alain Nebot, ctitel herečky Michele Mercierové a dobrý přítel producenta filmů, právě ji.
Žárlivý Nebot si však vymohl osobní přítomnost u natáčení erotických scén, což hereččiny filmové partnery přivádělo do nepříjemných rozpaků.
První dva díly pětidílné série se natáčely současně. Po dokončení všech studiových scén se štáb přesunul na zámek Marigny, který představoval Angeličino rodné sídlo, a na zámek Esclimont, který se ve filmu proměnil v Plessis. Třetí díl vznikal ve Versailles.
V dílu Báječná Angelika se v roli básníka Špíny objeví mladý J. L. Trintignant.
V dílu Angelika a král si zase komorníka Ludvíka XIV. Bontempse a králova lékaře zahráli "četníci" Michel Galabru a Jean Lefevbre.
Kvůli napětí, které mezi herečkou, producentem a režisérem narůstalo, uvažoval producent, že ji po třetím dílu přeobsadí. Publikum si ji však mezitím tak zamilovalo, že to nebylo možné. Michele Mercierová si naopak vymínila mnohem vyšší honorář a také stálou přítomnost svého vozu na "place". Naopak na natáčení odmítla přítomnost producenta.
Pro zfilmování byl také připravený už šestý díl Angeliky, který však pro nepřekonatelné neshody s hlavní představitelkou nikdy nevznikl.
V roce 1996 uvedl Robert Hossein v pařížském divadle divadelní verzi Angeliky. Do role Peyraca obsadil sám sebe, Angeliku si však zahrála dvacetiletá Cécile Boisová.
GOLONOVI
Simone Changeuxová vydala svůj první román v osmnácti. V Kongu, kam se po druhé světové válce vydala, aby se stala novinářkou, potkala svého budoucího muže Vsevoloda Sergejeviče Golubinova, potomka ruských emigrantů, vzdělaného muže, který se živil jako důlní prospektor. Počátkem padesátých let se manželé usadili ve Versailles a v místní knihovně začali shromažďovat materiál na rozsáhlý historický román. Tak přišla na svět Angelika.
Francouzský vydavatel autorce doporučil, aby přijala pseudonym Anne Golonová, a pak manželům poradil, aby román vydali pod mužským jménem Serge Golon. Vsevolod však odmítl společné dílo podepsat sám, a tak jsou pod ním uvedeni oba autoři.To ovšem vedlo ke kuriózní situaci, když v některém z amerických vydáních z nich nakladatelé udělali jednu osobu - Sergeanne Golon. Dílo manželů Golonových se dočkalo 320 vydání ve 45 jazycích a stamilionů prodaných výtisků. V Japonsku dokonce vznikla na téma Angeliky opera a komiks.
Zuzana Ptáčková