Zbyněk Fric: Založením romantik

Zdroj: zuzana páchová a adéla bartoníčková

Stylově se potkáváme v Divadle Hybernia, kde zrovna účinkuje v představení Lucrezia Borgia. Je to jeden ze Zbyňkových oblíbených kusů. „Mám teď štěstí, že všechno, co hraju, mě baví. Což se nestává tak často. Většinou některé věci děláte, protože si musíte vydělat, a jen některé proto, že jsou vaše srdcovky.“ Mezi srdeční záležitosti počítá i Edith – vrabčáka z předměstí.

„Oba muzikály jsou divácky náročnější, jde ale o představení, za kterými si stojím,“ prozrazuje. „Ještě bych k nim přidal Osmý světadíl v Kalichu.“ Líbí se mu, že v muzikálu z hitů skupiny Elán hraje zápornou postavu. Obvykle totiž dostává klaďase. „Nejspíš je to tím, že vypadám jako dobrák. Teda, já asi i jsem dobrák,“ směje se. Dokonce ani kamarád, režisér Libor Vaculík, ho zprvu nechtěl obsadit coby bídáka Cesara Borgiu. Až když mu odpadl původní herec, zavolal Zbyňkovi. „Tak jsem dostal roli záporáka. A když jsem ji nazkoušel, Libor prohlásil: ,Už nehraj nic jinýho. Jenom záporáky.‘“

Kdo by to byl do sympaťáka z Bystrého u Poličky řekl. A to chtěl jako kluk vystupovat s kapelou, ne hrát divadlo. „Moje dětství bylo prozvučené muzikou. Pořád jsem řval s kazeťákem, třeba s Karlem Gottem nebo s Abbou. Naši asi docela trpěli.“ Přesto se vydal do Brna na vysokou zemědělskou. „To byl jenom útěk před vojnou,“ přiznává. „Chtěl jsem dělat muziku, jenže jsem tenkrát neviděl cestu, jak se k ní dostat.“ Aby gymnazista z Poličky napsal do přihlášky uměleckou školu, mu připadalo bláznivé. A tak aspoň zpíval v kapele. Holdoval tehdy hard rocku a metalu. „No, holdoval... My jsme sice hráli tvrdý věci, ale mně se z nich vždycky nejvíc líbily metalový ploužáky. Jsou romantický, což já jsem svým založením taky,“ vysvětluje. „K tomu jsem drnkal na kytaru a zpíval u táboráků, dával jsem do toho veškerý emoce. Člověk tím trošku balil holky, že jo.“ Měl úspěch? „Někdy, ale většinou to dopadlo tak, že se ostatní popárovali a rozešli a já zůstal u ohně sám s kytarou.“

Tenkrát ho ovšem slyšela kamarádka baletka a prozradila mu, že se na JAMU otevírá muzikálové oddělení. Zkusil to. Sice ho nevzali, dostal se však do Horáckého divadla jako elév: „Po roce v Jihlavě jsem přičichl k divadlu a začalo mě hrozně Pořady Zdivočelá země
bavit.“ Právě tam se ocitl poprvé na jevišti. „Ze začátku jsem se strašně bál. První představení bylo Umučení a znovuvzkříšení pána našeho, Ježíše Krista.“ Koho hrál? „Hádejte. Byl jsem blonďák, sympatickej, hvězdičku na čele...“ Jsem dost natvrdlá. „Velký křídla. Archanděl Gabriel! V ruce jsem držel ratolest, a jak jsem byl nervózní, hrozně jsem se klepal. Přitom to bylo jednoduchý. Měl jsem jen pomalinku odříkat text a zase odejít. Jenže já se tak třásl, že ta větev na konci dělala půlmetrový výkyvy. Pořád jsem zametal.“

Po dvou sezonách vyměnil Jihlavu za pražskou DAMU. V hlavním městě si vyzkoušel i kariéru číšníka. „O prázdninách jsem brigádničil v jedné z nejluxusnějších restaurací. re Dělal jsem tam i během studia, o víkendech nebo v noci. Kolikrát jsem potom ráno usínal na hodinách. Ale zase jsem živil polovinu patra na kolejích pečivem, protože v kuchyni vždycky zbylo.“ Na DAMU si oblíbil lekce akrobacie. „Takže mi pak třeba ve Zdivočelé zemi nedělalo problém spadnout kontrolovaně z koně.“ Ve škole se mu líbilo, brzy se však vyskytl problém: „V Jihlavě jsem stál na jevišti skoro každý den. Člověk přestane mít trému, začne se tam cítit dobře. Jenže na DAMU byla spousta teorie a na jeviště jsem se dostal jednou za týden. Najednou jsem měl zase strach.“ Záhy začal vystupovat v muzikálech, a tak se přidaly i trable s docházkou. Po dvou letech se tedy rozhodl akademii opustit.

Už za studií si osahal prkna Národního divadla. „Vedoucím našeho ročníku byl Jan Kačer, který v Národním režíroval Zimní pohádku. Díky tomu jsme tam pak mohli hrát v činohře malinký role nebo komparzy.“ Do zlaté kapličky se později vrátil. Ať už v Lucrezii, jež v ní měla před osmi lety premiéru, nebo v jazzové opeře Dobře placená procházka v režii Miloše Formana. Účinkuje i v brněnském Národním v baletu Coppelie z Montmartru. Baletí klasicky? „Zaplať pánbůh ne, jenom moderně. Jde o klasický tanec, ale přizpůsobený, takže v tom snad nevypadám úplně blbě,“ směje se. S tancem začínal docela pozdě. „Ale tím, že jsem pořád trénoval, jsem zjistil, že mi to nedělá problém. Že když je potřeba, naučím se cokoli. Třeba při Lucrezii vznikala choreografie tak, že se na baletním sále kluci předháněli, kdo předvede těžší prvek. Zkoušeli piruety, luftky a podobný věci. A já si z nich dělal srandu, napodoboval je a čas od času se mi něco povedlo. Ale jen jednou! Jenže když to viděl režisér, hned zavelel: ,To tam bude.‘ A už jsem se to musel naučit.“

Ať už v divadle, nebo při natáčení, všude mu sedí dlouhodobější projekty. Jako seriál Rodinná pouta či Expozitura. „Člověk se musí na jevišti i před kamerou zabydlet a mít pocit, že se nemusí bát něco udělat. To samý bylo na Zdivočelé zemi. Po pár letech jsme se vždycky znova potkali u další série a bylo to výborný. Lidi už na sebe slyší, dobře se znají a přestanou mít před sebou ostych. Zatím to mám prostě tak, že potřebuju čas, abych se v prostředí adaptoval a byl v pohodě.“

I když hraje rád, snad ještě raději si hraje se svým dvanáctiletým zlatým retrívrem Baronem. „Je neuvěřitelně hodnej a poslušnej. Stačí nám jeden pohled a hned víme, co jeden od druhýho chceme. Dokonce se mnou vystupoval v Národním divadle v Rodinném albu. Nebo spíš já tam hrál díky němu. Potřebovali pejska, tak jsem byl jenom vodič.“ Před půl rokem se Zbyněk s manželkou Glorií a Baronem přestěhoval do domku za Prahou, kde zahradničí a mění se v dřevorubce. „Už jsem tam pokácel spoustu stromů, smrky i ořech, a zpracovávám dřevo. Ani nemusím chodit do posilovny, protože tady mám pohybu dost,“ usmívá se. Na jinou zábavu teď není čas. „Nejlepší kino stejně je sednout si večer na terasu, dívat se do přírody a poslouchat sovu i všechny zvuky kolem.“

Vizitka

Narodil se 8. dubna 1971 v Bystrém u Poličky

Byl dva roky v angažmá v jihlavském divadle

Studoval DAMU, ale po dvou letech odešel

Muzikály (výběr): Jesus Christ Superstar, Pomáda, Starci na chmelu, Kleopatra, Rebelové, Tři mušketýři, Kat Mydlář, Edith – vrabčák z předměstí, Lucrezia Borgia, Osmý světadíl

V Lyře Pragensis hrál v činohře Cesta pokojného bojovníka. V Divadle Litera účinkuje v představeních Kámen a bolest či Pochod Radeckého

.

Od roku 2008 zpívá s kapelou Zatrestband

Film a TV (výběr): Poslední přesun, Rodinná pouta, VKV, Zdivočelá země, Expozitura

Manželka Glorie je tanečnice, vystupují spolu v muzikálech. Pracuje i jako zdravotní sestra.

Týdeník Televize, autor: Gabriela Kudelová