Zázrak jménem PIXAR

Zdroj: falcon, warner home video a archiv tt

Film vyrobený kompletně v počítačích? Ještě na začátku let devadesátých to vypadalo jako bláznovství. Vždyť tehdy vládly světu kreslené disneyovky a, po pravdě, i ony už byly trochu za zenitem. Jenže pak se to stalo. V roce 1995 vtrhli na plátno kovboj Woody a Buzz Rakeťák v první digitálně animované celovečerní podívané Toy Story: Příběh hraček. A s nimi přišla revoluce jménem Pixar.

Zárodky legendárního studia ovšem sahají mnohem hlouběji. Už roku 1979 vznikla firma Graphics Group, jež byla součástí počítačové divize Lucasfilmu.Ano, založil ji sám režisér George Lucas.

Do čela postavil Eda Catmulla, který vytrval v Pixaru dodnes. Tým začal pracovat na filmových sekvencích a speciálních efektech. V roce 1982 pak oslnil dvacetivteřinovou pasáží ve sci-fiStar Trek II: Khanův hněv, jež jako první vznikla celá v počítačích. Brzy se měl do historie zapsat další důležitý člověk. Když se totiž Lucas dostal do finančních potíží, rozhodl se podnik prodat. Roku 1986 ho za pět milionů dolarů (plus dalších pět jako vstupní kapitál) odkoupil Steve Jobs, známý to spoluzakladatel počítačového impéria Apple. Právě on společnost přejmenoval na Pixar.

Do filmového studia však mělo velké Péčko ještě daleko. Šlo o počítačovou firmu, která se živila vývojem hardwaru a softwaru a své výrobky prodávala hlavně vládním agenturám a zdravotnickým zařízením. Jedním ze zákazníků ale bylo i Studio Walta Disneyho. To chtělo pomocí digitálních technologií urychlit a zdokonalit práci na náročných částech klasických kreslených pohádek. Za počítačovými „bednami“ (lidskými i strojovými) se už tehdy krčila skupinka pěti chlapíků, která toužila udělat digitálně animovaný film. Nejdříve samozřejmě krátký. V sedmdesátých a osmdesátých letech byly počítače tak pomalé, že bylo takřka nemožné zvládnout celovečerní stopáž.

Už tenkrát se mezi nadšenci pohyboval i John Lasseter, největší osobnost současné animace. A, mimochodem, režisér Toy Story: Příběhu hraček. Právě on vytvářel první kratičké příběhy, které měly zákazníkům ukázat, co počítačová grafi ka dokáže. Nejslavnějším titulem byla dvouminutovka Luxo junior z roku 1986, v níž se s neposedným potomkem přetahuje obyčejná stolní lampička. Přesně ta, která se později stala symbolem společnosti a poskakuje v logu před každým filmem. Když vtipnou grotesku promítli na přehlídce počítačové grafiky Sigraph, propuklo nadšení. „Všichni o ní mluvili jako o,poprvé‘. To, co viděli poprvé, byly emoce a skutečné vyprávění ve filmu animovaném počítačem,“ říká Lasseter.

Pixarovští se pustili do dalších pokusů, nebyl to však žádný med. Neměli ani každý svůj vlastní počítač. Na jednom se střídali čtyři animátoři, a tak si museli práci přesně rozplánovat. „Vždycky jsem si bral půlnoční směnu. Většinu své animace jsem udělal od půl jedenácté do čtyř nebo pěti hodin ráno,“ vzpomíná jeden z nich. Zpočátku byli trpění jako chudí příbuzní. Hlavní činností bylo přece programování. A tak se pořád v duchu ptali: „Kdy to přijde? Kdy budeme muset s animací skončit?“ popisuje Lasseter. „A tehdy za mnou přišel šéf softwarového oddělení a řekl:,To se nikdy nestane, Johne. Svět o nás ví jen díky vašim krátkým filmům.‘“

Prodeji Pořady Auta
Hledá se Nemo
Příšerky s.r.o.
Ratatouille
Toy Story 3: Příběh hraček
Úžasňákovi
VALL-I
Vzhůru do oblak
hardwaru se příliš nedařilo, a tak dostali zelenou animátoři. „Vzpomínám si na poradu v jídelně, kdy nám rozdali trička s potiskem Pixar Animation Studios. To byl obrovský zlom. Skoro jsem plakal. Pracovali jsme doslova na chodbě a najednou nám to celé patřilo!“ Lasseterovo oddělení se začalo věnovat počítačově animovaným reklamám pro jiné firmy. „Chtěli jsme získat víc zkušeností a potom udělat třeba půlhodinový televizní film, který by byl odrazovým můstkem pro celovečerák,“ vysvětluje Ed Catmull. A zrovna v tu chvíli se ozvali od Disneyho. Přáli si, aby pro ně Pixar natočil ne krátký, ale rovnou devadesátiminutový snímek. A tak v roce 1991 uzavřela obě studia smlouvu na tři digitální filmy.

První byl Příběh hraček. „Všechno, co tehdy z počítačů lezlo, vypadalo jako z umělé hmoty, takže hračky se přímo nabízely,“ prozrazuje Lasseter. Skoro nikdo z branže nevěřil, že by digitální animace mohla zaujmout diváky na celou hodinu a půl. „Jejich reakce většinou byla: Cože? Vy chcete takhle udělat celý film? No to si děláte srandu!“ usmívá se Lasseter. Po náročných čtyřech letech práce ale všem sklaplo. Příběh hraček se stal nejúspěšnějším snímkem roku 1995. Vydělal přes tři sta šedesát milionů dolarů a Lasseter za něj získal speciálního Oscara. Svět animace už nikdy nemohl být stejný.

Každé hollywoodské studio najednou toužilo mít vlastní počítačový animák. A zatímco Pixar vytvářel jednu pecku za druhou (Život brouka, Toy Story 2, Příšerky s.r.o., Úžasňákovi), kolem se začaly rojit nejrůznější zhůvěřilosti. Málokdo totiž pochopil, že úspěch Pixaru netkví v tom, že posouvá hranice digitálních technologií stále dál. „Nikdy se do žádného filmu nepouštíme jen proto, že bychom si řekli:,Co tady ještě nebylo? Animace pod vodou? Super, jdeme na to.‘ Vždycky vycházíme z příběhu,“ prozrazuje Andrew Stanton, režisér podmořského dobrodružství Hledá se Nemo. To Pixaru přineslo jeho prvního Oscara za nejlepší celovečerní animovaný snímek.

Pixar je nejúspěšnějším studiem v historii kinematografie. Až na zatím poslední Auta 2, která byla „pouze“ průměrná, má za sebou nepřerušenou řadu hitů, jež vydělávají miliony a opěvují je diváci i kritici. Zásluhu na tom má i Steve Jobs, který razil heslo, že se nic nemá pustit ven dřív, dokud to není dostatečně dobré. Bez ohledu na čas. Právě vytrvalé pilování dovedlo většinu pixafirovských opusů k dokonalosti. „Každý náš projekt v jisté chvíli vypadal jako ten nejhorší film všech dob,“ připouští Lasseter. Problémy ale řešili tak dlouho, dokud je neodstranili. Do poslední pitomosti. Stejně tak pomáhá, že na scénářích vždy pracuje celý tým. Desítky lidí nahazují nápady, jeden doplňuje druhého, přehrávají si role. „Když se radíme, nikdo neříká:,Ne, ale...‘ Místo toho se ptáme:,Ano, a...?‘“ přibližuje Stanton.

Studio proslulo i tím, že v něm nevládnou producenti, nýbrž umělci. To oni mají nad filmy kontrolu, pro ně je Pixar rájem. Animátoři si můžou v pracovní době zahrát fotbal, zaplavat nebo jít na masáž. V nabídce je i kurz tesání do kamene či hry na brazilské bubínky. Kdokoli, třeba i uklízečka, má možnost zapsat se na pixarovskou univerzitu a natočit si krátký film. Pohoda tu panuje odjakživa. „Když jsem začínal, bylo nás sotva deset, a teď už tu dělá tisíc lidí,“ líčí Stanton. „Ale způsob práce, atmosféra otevřená nápadům i ochota riskovat – to vše zůstalo. Snad je to tím, že přijímáme lidi hlavně podle toho, jestli nám jsou sympatičtí, ne podle údajů, které mají napsané v životopise.“

Animátoři i výtvarníci jsou vlastně přerostlé děti. Aby oživili nejrůznější věci, musejí je nejprve prozkoumat v realitě. Pro film Auta se například vydali ve čtyřech cadillacích na devítidenní cestu po legendární silnici Route 66 či si zajeli za designéry opravdových aut a na exkurze do montážních hal. Kvůli snímku o gurmánské kryse, Ratatouille, zase vyrazili do Paříže. Přes den obhlíželi stoky, po večerech se přejídali v restauracích. Přímo ve studiu pak každý animátor vyfasoval krysu v kleci, aby odkoukal její pohyby. A protože je příběh plný vybraných pochoutek, museli animátoři absolvovat kurzy vaření, kde se učili držet nůž, loupat cibuli nebo míchat polévku jako profíci. Problém představovaly odpadky, jimiž se krysy živí. Aby dokázali v počítačích docílit patřičně nechutného vzhledu, nechali shnít patnáct druhů potravin a fotili je v různých fázích rozkladu. Ve smetí se museli „hrabat“ i při práci na sci-fi VALL-I o opuštěném robůtkovi, jehož úkolem je likvidace odpadků.

Předešlá trojice titulů má jedno společné: najdete na ní označení Disney-Pixar. I když spolu obě studia pracovala už dřív (Pixar měl na starosti výrobu filmů, Disney propagaci a distribuci), v roce 2006 Disney Pixar odkoupil. Za 7,4 miliardy dolarů! Ovšem pozor, tehdejší majitel, dnes už zesnulý Steve Jobs, si opatřil velkou část Disneyho akcií a stal se tak jeho největším podílníkem. Ed Catmull zase k postu prezidenta Pixaru získal stejnou pozici i u Disneyho. A hlavně: John Lasseter se stal kreativním vedoucím všech animovaných projektů. Ne nadarmo je považován za největší osobnost animovaného filmu od éry Walta Disneyho. On se však podobným nálepkám jen směje a říká: „Jediné, co chceme, je dělat filmy, které tu vydrží navěky.“

Střípky

Pětapadesátiletý John Lasseter - je duší Pixaru. Režíroval třeba Toy Story: Příběh hraček 1 a 2, Život brouka i oba díly celovečerních Aut.

Výraznou osobností je i Brad Bird, bývalý Lasseterův spolužák. Do Pixaru nastoupil v roce 2000, o čtyři roky později uvedl do kin Úžasňákovy. Režii oscarového Ratatouille převzal po českém rodákovi Janu Pinkavovi, jenž na snímku pracoval dva roky. Pořád se mu ale nedařilo dotáhnout příběh do konce, proto ho studio „vyměnilo“. Dnes se Bird věnuje i hraným filmům, režíroval akční hit Mission: Impossible – Ghost Protocol s Tomem Cruisem v hlavní roli.

Každý pixarovský celovečerák doprovází předfilm. Krátké snímky tot totiž ve studiu považují za příležitost ži pro mladé tvůrce, kteří tu mohou rozvíjet svůj talent.

Letos v srpnu má mít premiéru Rebelka. Vyprávění o skotské princezně, která ráda střílí z luku a svou zbrklostí uvrhne království do nebezpečí, přivádí vůbec poprvé do hlavní role pixarovky ženu. Roku 1986 firmu Graphics Group odkoupil Steve Jobs a přejmenoval ji na Pixar „Cože? Vy chcete v počítačích udělat celý film? No to si děláte srandu!“

Týdeník Televize, autor: Gabriela Kudelová