Žádný strach z kanibalů

Zdroj: profimedia, fotolia a archiv tt

Ostrovu dominuje centrální pohoří Owen Stanley, jehož vrcholy přesahují čtyři tisíce metrů. Tři čtvrtiny území jsou ale pokryty tropickým deštným pralesem a zbytek je tvořen deltami řek a mangrovými bažinami. Jestliže jste si sem přijeli užít moře, vězte, že potápění v Papui-Nové Guineji je srovnáváno s potápěním v Karibiku nebo v Rudém moři. Nejznámějšími místy jsou Kavieng, Kimbe, Lae, Lorengau, Milne Bay, Port Moresby a malinký Wuvulu Island.

Pokud máte odvahu a dost sil, pak se určitě vydejte po nejznámější stezce Kokoda Trail. Je to drsný pralesní trek, kombinující velmi příkré hřbety s bahnitými stržemi. K tomu ještě přičtěte dusné počasí, pravidelný tropický liják, nepříjemný hmyz a vyčerpání z devadesátikilometrové štrapáce. Stezku původně používali zlatokopové. Ale v zemi jsou i stovky jiných tras - třeba z Lake Kopiaga do Oksapminu, z Wedau do Alotau a z Mt. Wilhelmu do Madangu. Když už budete v Madangu, užijte si místní folklor, a pokud si najmete člun, tak i okolní ostrůvky. Celodenní výpravu dodnes vulkanickou krajinou poloostrova Gazelle začněte prohlídkou Rabaulu, kde je velký podzemní bunkr, proměněný ve válečné muzeum. Kousek odtud se seznámíte s kmeny Tolai a Pořady Cestomanie
Kamera na cestách
Baining. Ten druhý vám nejspíš předvede i svůj ohnivý tanec. V Goroce se potkáte s domorodci, kteří vás zasvětí do tajemství rituálu potírání bahnem a výroby masek. Jednu z nejvýraznějších kultur Papuy-Nové Guiney má ale kmen Huli, jehož příslušníci se proslavili jako obávaní bojovníci posedlí svými vlasy. Podle typických vysokých paruk jim britští kolonizátoři říkali parukáři (wigmen). V Paiagoně objevíte pro změnu kmeny žijící v džungli, které vám ochotně předvedou své rituály a dají ochutnat místní specialitu připravenou v zemní peci mumu. Cestou do města Tari zase pojedete kolem vysokých hor, jejichž vrcholky jsou pokryté sněhem, a při pouti horskou džunglí do Mount Hagenu vás budou doprovázet barevní papoušci a přilboví kasuáři.

Nemusíte se bát cestovat ani sami. Určitě ale využijte služeb místních průvodců. Však oni vás nesnědí. I když kanibalismus se na ostrově provozoval ještě v šedesátých letech minulého století, což potvrdil největší český cestovatel Miloslav Stingl. Ten byl dokonce svědkem obřadu, při němž vesničané pojídali právě zemřelou babičku. Důvodů, proč domorodci jedli lidi, je spousta. Od dávných rituálů přes krevní mstu až po skutečnost, že jim prostě chutnají. Každopádně kráse zdejší přírody se vyrovná málokterá země. Má třetí největší prales po Amazonii a Kongu, korálové útvary podobné Velkému bariérovému útesu, vysoké hory, aktivní sopky, velké řeky a milé, vstřícné obyvatele. Dnes už žádné kanibaly.

Zajímavosti

Východní část ostrova si v roce 1884 rozdělily Velká Británie a Německo. O 65 let později o. spojila Austrálie britskou Papuu a německou Novou Guineu v jeden celek, a ten získal v roce 1975 nezávislost. Západní část je indonéská a islámská, kdežto východní je křesťanská.

Na ostrově najdete 9000 druhů rostlin, 700 druhů ptáků a 250 druhů savců (například stromové klokany a mravenečníky). Domorodci hovoří 750 jazyky (což je třetina jazyků na světě vůbec), oficiálním je pidgin - směsice angličtiny a němčiny. Celkovou slovní zásobu tvoří 1400 slov.

Vláda vlastní jen asi tři procenta pozemků, zbytek patří kmenům (kterých je tu na 1000).

Na ostrově téměř neexistují nejchudší vrstvy. Jakmile někdo zbohatne, nesmí odepřít pomoc příbuzným.

V nížinách je standardním povzbuzovacím prostředkem dvou třetin populace žvýkání betelu.

Týdeník Televize, autor: Vašek Vašák