Žádný srab. Kickboxer!

Zdroj: PROFIMEDIA A ARCHIV TT

V mytologii je pštros zpodobňován jako srab, který v případě nebezpečí schová hlavu do písku. Ve skutečnosti se přitiskne k zemi a krk položí před sebe. Nebo uteče (běhat umí rychlostí až 75 kilometrů za hodinu, přičemž jeho kroky měří i čtyři metry), eventuálně se brání kickboxerskými kopy. Většinou se ale raději chytře připojí k partě zeber, gazel a antilop, vyfasuje od nich čepici se štítkem a vykonává funkci hlídače, protože je nejvyšší a má výborný zrak a sluch. Pštros je tak trochu býložravec, ale nedělá mu problém slupnout termita, hádě, hlodavce nebo kamínek. Zato nevydrží dlouho bez vody. A také neumí létat. Jestliže ho uvidíte mávat křídly, nechce se vznést, ale ochladit. Jeho peří je husté a nadýchané a působí jako izolační polštář.

Nejradši obývá savany, naopak nemá rád porosty vyšší než jeden metr, protože by nebylo vidět, že má hezké, svalnaté nohy. Pštros je společenský pták a žije ve skupinách, kterým vládnou dominantní taťkové a mamky. Ti také rozhodují, kam se vydat za potravou, kde by bylo Pořady Dědictví aneb Kurvahošigutntag
dobré zastavit a „vykoupat se“ v prachu a kdy je nejvhodnější čas pro milostné hrátky. V době rozmnožování vrchní „cvičitel“ zavelí, skupina se seřadí do dvojstupu podle pohlaví a za zpěvu neslušných písní odpochoduje na návštěvu k sousedům. Po zdvořilostních nezbytnostech se začnou samci předvádět. Vztyčují krky, roztahují křídla a mávají jimi – někteří oběma současně, ti šikovnější každým zvlášť. Partnera si ovšem vybírá samice. Pokud ji nějaký fešák zaujme, i ona rozevírá křídla a natahuje se, a když usoudí, že by to mohla být vážná známost, tak před svým vyvoleným močí a kálí. Pak jdou oba něco společně sezobnout. Po obědě samec usedne na zem, křídly dělá chvíli průvan a při tom vydává zvuky podobné řevu lva, což samici definitivně utvrdí v tom, že si vybrala správně. Jestliže nemá samec dost, spáří se – s laskavým svolením dominantní samičky – i s jejími kamarádkami. Hnízdo vybírá taťka, a to v nějaké prohlubni, do níž si sedne a vrtí se tak dlouho, až udělá důlek. Samice se usadí vedle něj a snášejí. Dominantní osm vajec, podřízené polovinu. Samec je ukládá pod sebe tak, že vejce vůdčí samice klade doprostřed hnízda (kde je pro ně bezpečněji) a zbývající na okraj, kam mnohdy jeho brka ani nedosáhnou. Mláďatům trvá dva dny, než se proklovou na svět, a první rok života tráví ve společnosti rodičů. Pštros dvouprstý sice pochází z Afriky, ale dnes ho lidé chovají po celém světě. Oblíbili si jeho libové maso, neuvěřitelně odolnou a kvalitní kůži a peří. Z pštrosích prstů se vyrábějí popelníky a z per vějíře. Pera se ptákům nevytrhávají, nýbrž stříhají, nejvíce ceněná jsou černá a bílá.

Zajímavosti

První pštrosí farmu založili roku 1838 v údolí Little Karroo v dnešní JAR.

Pro zábavu se dnes pořádají i pštrosí dostihy a pólo.

Pštrosí péra zdobila účesy dam už v 17. století.

V Austrálii, Spojených státech a Velké Británii pštrosy klasifikují jako nebezpečná zvířata, protože zde došlo k několika incidentům, při nichž zahynuli lidé.

Týdeník Televize, autor: Vašek Vašák