Vlny, které změnily svět

Zdroj: FOTOLIA A ARCHIV TT TÁL, FOTO: ČTK/MARTIN ŠTĚRBA, DUŠAN DOSTÁL, VÍT ŠIMÁNEK

Za kolébku rozhlasu se považuje Amerika. První veřejnou demonstraci rádia a radiového spojení zde v roce 1893 předvedl Nikola Tesla. Ale v tom, kdo byl první „rozhlasák“, se zdroje různí. Byl to kanadský fyzik Reginald Aubrey Fessenden, který na Štědrý den roku 1906 popřál pokojné Vánoce námořníkům? Nebo americký vynálezce Lee de Forest, jenž s použitím zesilovacích elektronek v roce 1910 přenesl z Metropolitní opery v New Yorku do éteru operu Carmen? Rozhodně první ofi ciální a pravidelné vysílání s pevnou programovou strukturou zahájila roku 1920 stanice KBKA Pittsburgh. Od prvního rádiového spojení se postupně prodlužovaly jeho vzdálenosti, vyvíjel se telefon a morseovku vystřídalo celoplošné šíření zvuku.

Ve třicátých letech minulého století si jednoduchý rozhlasový přijímač, tzv. krystalku, smontoval každý radioamatér. V dalším desetiletí už nahradily elektronky tranzistory, o čtyřicet let později bylo uvedeno do provozu internetové e-rádio a v roce 2004 iRádio.

Příští rok oslaví kulaté jubileum Český rozhlas. Jeho „Haló, haló, zde radiostanice O. K. P. Kbely u Prahy“ se poprvé ozvalo 18. května 1923 ve 20.15 z plátěného vojenského stanu na poli v Praze-Kbelích. Československo se tím stalo po Velké Británii (BBC vzniklo roku 1922) druhou evropskou zemí s pravidelným rozhlasovým vysíláním. Vděčíme za to dvěma nadšencům: redaktorovi kulturní rubriky Národní politiky Miloši Čtrnáctému a Eduardu Svobodovi, podnikateli ve filmovém průmyslu. Při zakládání jejich rozhlasové společnosti se pro udělení licence musel připojit ještě další podílník, kterým byla továrna na výrobu radiopřijímačů Radioslavia. A tak vznikla 7. června 1923 firma Radiojournal.

Program se časem rozšířil o odpolední vysílání a stan ve Kbelích už nestačil. Studio se po roce přesunulo do budovy Poštovní nákupny na Fochově třídě (dnes Vinohradská), pak do Orbisu, do Národního domu a od konce roku 1933 sídlí tam, kde dosud – ve Vinohradské 12.

V samých začátcích poslouchali Čechoslováci projevy T. G. Masaryka, bohoslužby, hudební vysílání, vysílání pro německou, maďarskou a rusínskou menšinu a díky věhlasnému redaktorovi Josefu Lauferovi i sportovní přenosy. Lidé si mohli poslechnout i divadelní hry, mezi prvními Čapkovu R. U. R. Z reproduktoru se tak v domácnostech linuly skvělé hlasy Eduarda Kohouta, Růženy Naskové, Zdeňka Štěpánka či Václava Vydry.

I když u nás mě mělo zavedenou elektřinu 75 procent obyvatel, příjem z koncesionářských poplatků na provoz a společnosti rozhodně nestačil a majoritním vlastníkem Pořady Dobrodružství kriminalistiky
Radiojournalu se stal stát. O pravidelné zpravodajství se starala Československá tisková kancelář. Formoval se zemědělský, dělnický a školský rozhlas. Ten školský byl postupem let spojený se jmény redaktorů Miloslava Dismana, zakladatele dětského rozhlasového hereckého souboru, a Bohumila Kulínského, sbormistra Dětského pěveckého sboru ČsRo.

V Československém rozhlasu byl založen proslulý Symfonický orchestr Českého rozhlasu a velmi prestižní mezinárodní národní rozhlasová soutěž mladých hudebníků Concertino Praga.

Za protektorátu přišel diktát německého ministra propagandy Josepha Goebbelse, později šířil nacistickou ideologii ministr školství a národní osvěty Emanuel Moravec. a přijímačích musela viset cedulka s nápisem Pamatuj, že poslouchání zahraničního rozhlasu je zakázáno a trestá se káznicí nebo i smrtí. Pravdivé zpravodajství bylo možné slyšet pouze z Londýna nebo Moskvy.

Pátého května 1945 z rozhlasu zaznělo: „Voláme českou policii do rozhlasu, střílí se zde! Voláme všechny Čechy! Přijďte nám ihned na pomoc! Esesáci zde vraždí české lidi!“ Začalo Pražské povstání.

Za minulého režimu byl Československý rozhlas veden tak, aby po dalších čtyřicet let sloužil „lidu a komunistické straně“. Probouzela nás znělka z budovatelské písně Kupředu levá, v padesátých letech se přenášely politické procesy a o vysílání rozhodovala Hlavní správa tiskového dozoru. Jen se v šedesátých letech cenzura trochu uvolnila, došlo, stejně jako za druhé světové války, opět k boji o rozhlas. Nejen v něm se pak život „znormalizoval“.

V sedmdesátých letech se rozšířilo vysílání o zpravodajskou stanici Hvězda a o Vltavu, jež přinášela vážnou hudbu a literární dramatizace. Populární byly tehdy pořady Pozor, zákruta! či Mikrofórum s Luďkem Nekudou. Nezapomenutelné jsou rozhlasové „večerníčky“ Hajaja. Už dvaapadesát let uspává malé děti nikdy neviděný skřítek, kterého máme spojeného hlavně s hlasem Vlastimila Brodského.

Jsou i další osobnosti, bez nichž by nebyl rozhlas tím, čím byl a je: Zdeněk Jirotka, Hana Kofránková, František Kožík, František Nepil, Karel Pech, Jan Skácel, Jiří Štuchal...

V každé totalitě se lidé chtějí dostat k necenzurovaným informacím nebo prostě k tomu, co státní moc přes hranice nepustí. Mladí lidé si rádi naladili hudební Radio Luxembourg (lidově Laxík), aby slyšeli u nás běžně nedostupné „pecky“ ze Západu. Jak se to s námi a okolním světem opravdu má, se dozvídali především ze Svobodné Evropy a Hlasu Ameriky.

„Volá hlas svobodného Československa, rozhlasová stanice Svobodná Evropa!“ se poprvé ozvalo z Mnichova 1. května 1951. Vysílání tehdy vedl novinář Ferdinand Peroutka. Po srpnové okupaci byla stanice spojena s dalšími významnými osobnostmi, z nichž asi nejznámější byl zpěvák Karel Kryl. Po listopadové revoluci se Svobodná Evropa přesunula do Prahy, nyní sídlí na Hagiboru v Praze-Strašnicích a vysílá v osmadvaceti jazycích do dvaceti zemí.

Po sametové revoluci a zániku z Československa nás kromě Českého rozhlasu láká k poslechu po komerčních stanic. Aby byl na vlnách pořádek, musí mít každá od Českého telekomunikačního úřadu přidělenou licenci s frekvencí. Takže co číslo na displeji, to stanice. K dispozici je několik - celoplošných (Evropa - 2, Frekvence 1, Rádio Impuls, Radio Proglas) a mnoho místních specializovaných (Bonton, Kiss 98, Country, Blaník, Samson, Oldies, Haná a další). Každý si můžeme naladit to své podle zájmu a vkusu.

Můj otec se kdysi pyšnil, že si jako j y mladík postavil „krystalku“. Já jsem v pubertě hrdě chodila s tranzistorákem zavěšeným na rameni. A moje dcery poslouchají muziku z internetu nebo mobilu. Nic z toho by se ale nestalo, kdyby v roce 1873 nepopsal skotský vědec James Clerk Maxwell princip šíření elektromagnetických vln. Jestlipak ho napadlo, k čemu všemu se to bude hodit?

Střípky

Zdomácnělé cizí slovo rádio je odvozeno od slova radiace (záření).

Výraz rozhlas poprvé použil redaktor Národních listů J. D. Richard s odůvodněním, že anglické označení broadcasting znamená rozhození, rozsévání, takže – česky řečeno – stanice zprávy nebo hudbu „rozhlašují“.

Díky nákupu na splátky si v USA mohla na konci dvacátých let koupit radiopřijímač téměř každá rodina. V roce 1931 bylo registrováno už 16,7 milionu koncesionářů. Dvě třetiny programu velkých stanic tvořila jazzová hudba.

O dvanáct let později kandidáti poprvé využili rozhlas v americké prezidentské kampani.

U nás bylo na konci roku 1923 pouhých sedmačtyřicet koncesionářů. Poplatek byl totiž padesát korun ročně za evidenci a padesát korun měsíčně za předplatné u vysílací společnosti. Jenomže například kvalitní boty se tenkrát daly koupit za necelých čtyřicet korun.

Dne 31. srpna 1936 zahájila společnost Radiojournal vysílání do zahraničí.

MEzinárodní Výstava ROzhlasu (MEVRO) v roce 1948 vešla do historie. Lidé poprvé viděli rozhlasové vysílání „naživo“ a premiérově se představila televize.

Týdeník Televize, autor: Eva Pavlatová