Tajemství přímého přenosu

Zdroj: nova

Vypravili jsme se na pražský Strahov. Právě tam, na Stadionu Přátelství, se všechno odehrává. Přestože přímý přenos začíná v osm večer, už dopoledne má štáb, který působí jako dokonale sehraný tým, plné ruce práce, aby večer v živém vysílání nic nezaskřípalo. Ale přípravy probíhají ještě mnohem dřív. „Musíme dát dohromady soutěžící, další účinkující, kouče, hosty. Ti všichni mají spoustu pracovních závazků, takže není snadné všechno zkoordinovat. A samozřejmě zajistit dopravu, rekvizity a mnoho dalších věcí,“ říká výkonný producent Braňo Mensátor. Jak jsme se mohli přesvědčit, jeho tým šlape jako hodinky, ani stopa napětí. Atmosféra je naopak tvůrčí, příjemná a i z Braňa vyzařuje pohoda. „Všechno klape bez problémů. Výborně se nám tady žije,“ pochvaluje si. Vzápětí dostávám odpověď na otázku, jestli má vůbec z něčeho obavy. „Třeba z toho, že někdo onemocní, ale naštěstí se to zatím nestalo.“

Povídali jsme si v cateringovém stanu postaveném těsně u stadionu. Na ten nesmíme zapomenout. Bez cateringu se žádné natáčení ani přímý přenos neobejdou. Každý vám řekne, že se jedná o důležité centrum společenského dění. Tady se všichni scházejí, členové štábu i účinkující. Probírá se kdeco. A hlavně se tady starají o to, aby nikdo netrpěl hlady. Ten den si málokdo nechal ujít skvělou svíčkovou. Dozvídáme se, že jídlo vynechá pouze ten, kdo má trému. No, a uhasit žízeň je připravená pestrá nabídka nealkoholických nápojů, pochopitelně nechybí káva. Asi po půlhodině z cateringu odcházíme. V jeho blízkosti nelze přehlédnout přenosový vůz. Království režiséra a kreativního producenta Pepeho Majeského (známe ho i z ČeskoSlovenské SuperStar), odkud všechno řídí a má jako na dlani, rozhodně nemůžeme vynechat. Ještě než tam vejdeme, potkáváme se s přicházejícím Leošem Marešem. Se všemi se zdraví, srší dobrou náladou.

Stačí vyjít pár schodů a ocitáme se uvnitř vozu. Úzká chodbička a dvě malé, ale velevýznamné místnůstky. Kdyby tady něco selhalo, galavečer by byl ohrožený nebo by se vůbec nekonal. První z nich je technické zázemí a ve druhé nás vítá Pepe Majeský. Za ním na celostěnném panelu svítí obrazovky. Jedna vedle druhé. Každá ze čtrnácti kamer, které pěveckou show snímají, má svůj monitor. Diváci vidí záběr té, na niž režisér právě přepne. Pepe Majeský bere mikrofon a všem v sále oznamuje, Pořady Hlas ČeskoSlovenska
že za dvacet minut začíná generální zkouška. Poté domlouvá podrobnosti s hlavním kameramanem a střihačkou. Času není nazbyt, ale přesto nám ochotně odpovídá na několik otázek. Čím je pro něho živý přenos? „Je to především velký adrenalin. Musím být dvě hodiny plně koncentrovaný. Co se stane během přenosu, už nejde vrátit. Všechno musí šlapat jako dobře naolejovaný stroj. Musí to být perfektně připravené, aby nedošlo k žádné chybě. Jsou za tím hodiny zkoušek a příprav.“

Prozradil, i co je jeho největší noční můra. „Tou je asi pro každého režiséra selhání techniky, například když vypadne elektřina nebo nejdou mikrofony. Když se to stane, je člověk bezmocný a jen doufá, že se technikovi podaří všechno co nejrychleji zprovoznit. V minulém projektu jsme jeden večer kvůli technickému výpadku neměli pět minut před začátkem elektřinu. Podařilo se ji nahodit minutu před vysíláním a přenos jsme chválabohu odvysílali.“ Režisér připojí i zkušenost, kterou si z Hlasu ČeskoSlovenska odnáší. „Hlas je výjimečný projekt, který zažívá v Česku a Slovensku premiéru. Mám radost, že můžu být při tom. Je to velmi pozitivní pořad, kde jde jen a jen o hlas a pěvecké výkony jsou na vysoké úrovni. Jsem rád, že se nám podařilo najít tolik dobrých zpěváků, kteří se díky Hlasu v budoucnosti na hudební scéně neztratí,“ říká Pepe Majeský.

Víc už jsme si povědět nestačili. Hodiny ukazovaly půl třetí, tedy začátek generálky. „Všichni na místa. Jedna, dva, tři, chlapci, jízda,“ slyšíme režisérovy pokyny. Koučové jsou na svých místech a za chvíli se pódium roztančí a rozezpívá. Někdo už má na sobě kostým, jiný zkouší „v civilu“, výjimkou nejsou ani natáčky. Opouštíme přenosový vůz a za chvíli už jsme v sále, který diváci důvěrně znají z obrazovky.

Jsou to vlastně dva světy. Jeden představuje nablýskaná scéna. Patří sem i křesla koučů a hlediště, kam se vejde asi osm set padesát lidí, jimž nad hlavami krouží jedna z kamer. Vstupenky nikde nekoupíte. Na místech diváků večer usednou příbuzní, kamarádi, známí protagonistů a výherci různých soutěží. Těsně před přenosem je tady pokaždé narváno. Na generálce sedí jen sem tam někdo.

A potom je tady druhý svět, ten „za oponou“ neboli zákulisí show, bez něhož by ten první nemohl existovat. Odvrácená tvář oslnivě nasvícené scény, přítmí s přesně sestavenými kovovými konstrukcemi, které ji pomáhají vytvářet. Na zemi leží stovky kabelů snad kilometry dlouhých. Na první pohled se zdá, že je téměř nemožné vystopovat, kam který vede. Nicméně ani jeden není zbytečný. A pozor – nešlapat!

Každý člen početného štábu má svůj úkol, něco odnést, přinést, přepudrovat účinkujícího nebo mu upravit oblečení, a tak zákulisí připomíná mraveniště. Nahlížíme do maskérny a kostymérny.

O celkový vzhled koučů a hostů se stará stylista Filip Vaněk. Mimochodem, pečuje i o soukromý šatník Leoše Mareše. „Několik dní před přenosem běhám po obchodech a vybírám oblečení. Snažím se podtrhnout jejich osobnost, aby vypadali dobře a taky se tak cítili. Největší stres ze mě spadne, když přenos začne. Pak během večera hlídám, aby všechno bylo, jak má být, a upravuju třeba kravaty, límce, aby někde netrčel ani vlas. S pokračujícími přenosy je stále složitější vymyslet outfi ty tak, aby se neopakovaly,“ popisuje Filip Vaněk.

Příjemným prostorem je T-Room neboli relaxační místnost, jejíž pohodovou atmosféru dotvářejí reportérky Hana Zajíčková a Diana Hágerová, které se tady potkávají se soutěžícími. Ti zde pomocí počítače komunikují s přáteli a příbuznými nebo jen odpočívají. Když se řekne Hlas, Hance se hned vybaví: „Adrenalin, zábava, fajn lidi, super kolektiv, hezký zážitek. Každý přímý přenos je velká zkušenost a Hlas je zase něco jiného. Hodně si z toho odnesu do další kariéry.“

Její slovenská kolegyně Diana, která uvádí v televizi Markíza Teleráno, souhlasí. „Je to obrovská zkušenost. Mám radost, že jsme si s Hankou sedly, je to tady výborné, žádný stres, a tak se těším na každý přímý přenos.“

Generálka skončila. Je kolem šesté. Zhruba za dvě hodiny to všechno začne naostro. Přesně v osm moderátoři Leoš Mareš a Tina přivítají televizní diváky u dalšího finálového večera.

Střípky

Na přímém přenosu se podílí přibližně sto padesát lidí.

Scénář jednoho večera má asi osmdesát stránek.

O výběr kostýmů se starají dva týmy, jeden z Čech a jeden ze Slovenska.

Téměř všechny soutěžící se bránily podpatkům. Moderátorka Tina absolvuje generálku v teniskách či bosa, ale večer má pokaždé vysoké podpatky, jak se na tuto show sluší. Největší noční můrou režiséra přímého přenosu je selhání techniky

Týdeník Televize, autor: Jitka Kománková