Setkání s první dámou loutkového filmu

Zdroj: osobní archiv Šárky Váchové

A co nám o sobě prozradila? „Vystudovala jsem ,výtvarku‘ Václava Hollara a loutkářskou scénografii na DAMU, takže jsem se průběžně setkala s mnoha profesemi, malováním, sochařinou, technologií loutek a scén. Rok jsem pracovala v aranžovně, což mi také velmi prospělo po řemeslné stránce,“ říká sympatická výtvarnice, spoluautorka mnoha loutkových filmů, divadelních inscenací, ale i tvůrkyně množství kostýmů, které známe z oblíbených pohádek jako janapříklad O modrém ptáčku či Jak chutná láska. Svůj výtvarný styl Šárka nazývá poetickým realismem.

„Chci aby moje loutky vyjadřovaly pocity toho človíčka, kterého hrají, aby měly duši. I proto jsou pro mé loutky charakteristické větší oči, protože oko do duše okno,“ vysvětluje. Samozřejmě nás také zajímalo, která práce je pro ni osobně nejdůležitější: „Pro mě je důležitá každá práce, kterou dělám. A pak se jen dodatečně raduji, když se to lidem líbí. To je pro mě největší úspěch,“ Na otázku, jak dlouho se loutkový film rodí, Šárka odpovídá, že paradoxně nejdéle trvá projekt prosadit, a to někdy i několik let.

„Protože když už mám nápad v hlavě, píše se mi scénář lehce a rychle. S loutkami je to podobné. Napřed je naskicuju, zadám vyrobit kovovou kostru, pak vyřezávám hlavičky ze dřeva a šiju kostýmky. Ale když k musím dodělávat další mu postavy v průběhu natáčení, musejí být hotové třeba Pořady Kostičky
i do dvou dnů. Pak využívám pomoci několika špičkových lidí od řemesel, u nichž se můžu spolehnout, že vše zrealizují přesně podle mého návrhu. Když ale nejsem v časovém presu, tak vyrábím sama,“ říká. A jakou loutku vymýšlela nejdéle?

„To vůbec neodhadnu. Ale třeba u Malého prince jsem byla bezradná a pak mě napadalo, že ho udělám podle syna Martina, kterému tehdy bylo pět. Nebo jsem nevěděla, jaké tváře by nejvíce slušely vojákům do Pinocchia. A pak jsme byli s manželem s kamarády v hospodě, já se na ně zadívala a hned bylo jasné, že právě oni jsou správné typy pro mé vojáky. Naskicovala jsem si je a už to šlo snadno,“ vzpomíná Šárka, která říká, že jednotlivé loutky, dekorace a kostýmy, které stvořila, zatím spočítané nemá.

„Jen někdy kvůli výdajům je musím spočítat. Například pro Chaloupku na vršku jsem připravila přes stovku loutek a hlavní postavy mají kolem šesti až patnácti hlaviček s různými výrazy. Právě výrazy jsem konzultovala s animátorem Davidem Filcíkem. Někdy mi je musel i osobně předehrát. Což bylo legrační, když dospělý muž předváděl obličeje malého kluka. Ale to je, často nedoceněná, práce animátorů. Musejí být velice nadanými herci, protože se od nich očekává, že když bude třeba, zahrají třeba i výraz překvapené žáby. Animátor dává loutkám život, rozhýbává je a za vteřinu s každou loutkou třeba až desetkrát či dvacetkrát pohne. Zdůrazňuji to proto, že někdy je dokonce zapomenou napsat do titulků, a přitom jsou tak důležití!“ vysvětluje Šárka, pro niž je ale zásadní i spolupráce s dabéry, hudebníky, střihači...

„Ráda spolupracuji se stejnými lidmi. Hodně mi záleží na tom, aby je práce na večerníčku bavila a přidali tam svůj osobní tvůrčí způsob projevu. Mnozí, například Otakar Brousek mladší, hrávají více rolí. A to už zvládne jen opravdový kumštýř. Střihačce Lucii Haladové říkám moje střihačka, což hovoří za vše, a tak je to i s ostatními,“ uzavírá Šárka.

Postavičky „naživo“

Za Šárkou Váchovou jsem vyrazila do pražského Letohrádku Portheimka, kde je až do 17. června k vidění její výstava s názvem Večerníček z Chaloupky na vršku, kterou pořádá Jana Sommerová, jež už má na kontě mj. výstavu Jak se oblékají pohádky. Malí i velcí diváci kouzelných příběhů Šárky Váchové si mohou prohlédnout na 150 originálních loutek a dekorací z více než 25 pohádek. Kromě toho se mohou těšit i na promítání filmů a tvořivý workshop, v němž si děti výrobu loutek samy vyzkoušejí. „Dodnes jsem dělala jen výstavy tematické, kde nebylo tolik exponátů. Tentokrát jde o průřez celou mojí prací, Jana Sommerová to pojala jako můj medailonek. Byla bych ráda, aby z toho vyzněla moje touha představit lidem kus poctivého výtvarna,“ říká s úsměvem Šárka.

TV Plus, autor: Denisa Kimlová