Rostlina krátkého dne

Zdroj: fotolia

Pohankové pole sotva přehlédnete. Upoutají vás krásné bílé až bílorůžové kvítky, které vytvářejí poměrně nápadné hroznovité květenství. Jen jste možná nevěděli, že jde o pohanku. Může růst i ve vyšších polohách, jen je citlivá na extrémy. Vyhovuje jí teplota kolem dvaceti stupňů a dostatek vody. Pokud jde o nároky na světlo, patří k rostlinám krátkého dne, kdy světlo trvá asi dvanáct hodin. Nemusí se chemicky ošetřovat, neboť je odolná proti škůdcům. I když je celkem půvabná, na okrasu se nepěstuje. Jeden čas upadla v zapomnění, ale poslední dobou s ohledem na blahodárné účinky zažívá víc než renesanci.

Ve své pravlasti, severní Číně, rostla nejdříve divoce. Lidé ji tam začali pěstovat před více než třemi tisíci lety, o čemž svědčí zmínky ve starých básních, písních a legendách. Z Číny se rozšířila do Nepálu, severní Indie a Pákistánu, odtud na Korejský poloostrov a do Japonska. V Rusku ji znali zřejmě už v desátém století. Do Evropy si přivezli pohanku, která se dala dobře skladovat a příprava jídla z ní byla jednoduchá, mongolští kočovníci a tatarští nájezdníci.

Údajně když se objevili Tataři na Moravě, místním neušlo, že pojídají jakási semínka, která vytahovali z pytlíků přivázaných k sedlu. Zvědavost jim nedala, ochutnali a záhy začali pohanku pěstovat. A pro název nešli daleko. Protože se jedná o pohanskou rostlinu, dostala Pořady Malá farma
jméno pohanka. V některých pramenech se můžeme dočíst, že ji znali naši předkové už kolem roku 1000 př. n. l. Později byla oblíbená hlavně na Těšínsku, Valašsku a v Beskydech. Nejhojněji se pěstovala v šestnáctém a sedmnáctém století. Pak nastal ústup ze slávy a pohanky u nás bylo čím dál méně. Zatímco v roce 1920 se zasela na třech tisících hektarech, se v letech 1970 až 1992 na pouhých třech stovkách, a některé roky dokonce jen na sto padesáti hektarech. Využívala se zejména k ničení pýru před setím lnu.

Udržela se prakticky jen na Valašsku, hlavně zásluhou rodiny Šmajstrlů z Frenštátu pod Radhoštěm. Právě tam najdete proslulý pohankový mlýn, kde od roku 1861 loupe pohanku už několik generací. Možná vás napadne: pohanka se mele, nebo loupe? Z drobných zrnek se musí nejdřív odstranit slupky, což se u Šmajstrlových dělá mechanicky pomocí zvláštního stroje, kde se slupka obrousí a zrnko zůstane neporušené. Pak se může mlít mouka. Pokud se pohanka loupe tepelně čili žárem, má nahořklou chuť a ztrácí živiny, dokonce může být i škodlivá.

Jinak je téměř zázračná, přímo vitaminová bomba s mnoha dalšími prospěšnými látkami. Prý dokáže i prodloužit život. Její chloubou je rutin, jenž čistí cévy a udržuje jejich pružnost. Pravidelná konzumace prospívá srdci, chrání před infarktem, pomáhá diabetikům a při žaludečních vředech. Pohanka obsahuje i cholin, který svědčí játrům a snižuje hladinu „zlého“ cholesterolu. Je ideální pro očistu organismu a je součástí prevence rakoviny střev. Podle odborníků možná o pohance nevíme všechno a příjemně nás překvapí dalšími účinky.

Pohankové kroupy se používají jako příloha, nať je vhodná do salátů, chutné jsou i klíčky a výhonky. Ovšem pokud se budete ládovat šlehačkovými dortíky, klobásami či zabíjačkovými dobrotami, hrst pohanky vás nespasí.

Střípky

První zmínky o pohance u nás pocházejí z 12. století z Opavy, severních Čech, Uherského Brodu a Starého Jičína.

Ve 14. století byla pohanka stejně jako jáhly oblíbeným pokrmem chudší vrstvy Slovanů.

Písemný záznam o pohance v Čechách najdeme i v Mattioliho herbáři z roku 1596.

Od 18. století jsou s jejím pěstováním a zpracováním na kaši spojeny Hostašovice.

Vynikající účinky má pohankový med, který obsahuje velké množství bioflavonoidů, rutinu a působí antibakteriálně. Je tmavý, má velmi silnou, specifickou chuť a není vhodné míchat ho s jinými medy.

Protože nejde o obilovinu, ale rdesnovitou rostlinu, neobsahuje lepek a je vhodná pro bezlepkovou dietu, ale na druhé straně těsto z ní nedrží tvar. Frenštátský mlynář Šmajstrla s pomocí italských expertů sestavil stroj, pomocí něhož vyrábí unikátní pohankové é těstoviny.

Týdeník Televize, autor: Jitka Kománková