Proč vlastně dupou?

Zdroj: profimedia

Jeho původní domovinou je Středomoří (proto má rád teplo a sluníčko), odkud ho kdosi přivezl do Německa. Ve třináctém století se dostal až k nám. O největší rozšíření králíků divokých se ve středověku zasloužila katolická církev, která je chovala v klášterech a pak je rozvezla do všech koutů Evropy.

Zatímco zajíc je samotář, králíci se sdružují do kolonií. No a když už jsou pospolu, rádi vedle sebe polehávají a vzájemně se olizují. Nebo společně dovádějí na slunci. Pokud je pošmourno, tráví den v norách při četbě krásné literatury. Na pastvu vylézají jen brzy ráno a večer. Jejich potravou je tráva, různé rostliny a v zimě kořínky a kůra stromů. Jestliže zpozorují nebezpečí, začnou hlasitě dupat zadníma nohama. Vztyčený králík už znamená nejvyšší výstrahu. Při úprku v husté trávě jsou užitečné zvednuté bílé ocásky, které slouží k lepší orientaci – aby bylo jasno, kam se prchá. Díky tomu se málokdy stane, že by králík upaloval za liškou, která má sice také na konci bílý ocas, ale chlupatější. Navíc na něm vozí Budulínka. Králičí kolonii tvoří rodiny. Její členové se identifikují pachem, který současně určuje postavení rodiny ve skupině. Čím nižší má osobní ohodnocení, tím dál od středu si smí vyhrabat bydlení. Pořady Králíček Felix a stroj času
Večerníček
Uvnitř má právo pobývat vrchní králík, což bývá nejstarší samec – zasloužilý otec, děd a praděd.

Králíci se rozmnožují rádi a často. Paní králíková je schopná vrhnout pětkrát do roka osm i víc mláďat. O tom, s kým se spustí, rozhoduje zásadně ona. Napřed si amanta pozorně očichá. Když jí on i jeho pach přijdou podezřelí, může se nápadník stavět na hlavu, a stejně z toho nic nebude. Pokud si přesto nedá říct, koleduje si o pár pohlavků. Samotný akt trvá od několika vteřin do několika minut. Záleží na jeho výkonnosti a její trpělivosti. Konec páření poznáte podle toho, že sameček zachrochtá a svalí se na zem jako pytel brambor. Králičí mamina neukládá mimina do obytné nory, ale do předem přichystané porodnice, kterou vystlala chlupy, jež si předtím vytrhala z břicha. Kojí čtyři až pět týdnů, brzy po porodu je schopná nového páření a za půl roku už to svedou i její děti, takže spolu mohou vzájemně soutěžit. Pokud je stav králíků v kolonii vysoký, nenarodí se samicím z níže postavených rodin žádné mládě, eventuálně jen málo. Tato schopnost samoregulace je však v mnoha případech nedostačující, takže se leckde králíci přemnožili. Zejména v Austrálii. U nás v padesátých letech jejich populace naopak poklesla na čtvrtinu. Důvodem byla myxomatóza. Tu záměrně rozšířil francouzský dětský lékař mezi divoké králíky, kteří mu plundrovali pozemky. Odtud se postupně rozšířila do celé Evropy.

Králíci jsou velmi čistotná zvířata. Před jídlem se myjí, pravidelně si čistí zuby a v noře nikdy nechodí na záchod. Od toho mají venku společné bobkoviště, jak tu haldu neslušně nazývají lidé. Naopak králík, když chce vykonat potřebu, decentně oznamuje, že jde na valnou hromadu.

Zajímavosti

Do Austrálie se dostal králík z Evropy v roce 1788. Už o sto let později znamenal pro tamní ekosystém značné nebezpečí.

Jako jeho přirození nepřátelé byly vysazeny do přírody kočky a lišky, ale efekt byl opačný – také ony se přemnožily.

V padesátých letech 20. století Australané rozšířili virus myxomatózy. Zpočátku byl velmi účinný (populace králíků poklesla ze 600 milionů na 100 milionů), později ale mutoval a problém se vrátil. V současné době vědci vyvíjejí imunoantikoncepční virus, který by měl být úspěšnější.

Finanční škody způsobené králíky se vyčíslují na 18 miliard dolarů ročně. Je jim přičítán největší podíl na vymizení téměř osminy všech původních druhů savců Austrálie, k němuž došlo v průběhu 20. století.

Týdeník Televize, autor: Vašek Vašák