Peníze za všechny prachy

Zdroj: fotolia a profimedia.cz

Nepochybně už od úsvitu časů, kdy lidé vymysleli metodu směny jednoho objektu za druhý, začali ti z nás, již jsou vybavení podfukářskou náturou, vymýšlet i způsoby, kterak své protějšky nějakým způsobem ošulit. Už když bývalo primárním platidlem třeba obilí, našli se filutové, kteří mezi ně nenápadně vsypávali něco hlíny a kamínků.

Zhruba v sedmém století před naším letopočtem byly vymyšleny a vyrobeny první mince a samozřejmě netrvalo dlouho, než někoho napadlo, že by se stříbro či zlato, z nichž byly raženy, dalo mísit s lacinějšími přísadami, případně že je možné lehce obrousit pár téměř neznatelných hoblinek z okrajů cenných kroužků. I díky tomu bývá padělatelství často označováno za druhou nejstarší profesi. Přiznejme si ovšem, že je to podstatně zákeřnější způsob, jak s někým vy... obcovat, než ten první.

A ti, kteří se padělání peněz dopouštěli, se často po přistižení potázali se vskutku extrémně zlou. Poté, co začali ve třináctém století Číňané vyrábět první bankovky, pro něž využívali morušového dřeva, nechávali příslušné lesy hlídat armádami strážců. Když se i přesto někteří nenechavci pokusili cenné papírky napodobit a byli přistiženi, čekal je obvykle zatraceně nepěkný osud, od amputace ruky až po uvaření zaživa. V tu chvíli si jistě přáli, aby se byli bývali raději věnovali oné první profesi.

Nekompromisní postihy ale aplikovaly a aplikují i podstatně modernější a rádoby pacifi stičtější civilizace. Padělání peněz bylo dlouho postižitelné hrdelním trestem, kupříkladu i v Anglii či Spojených státech. Za zmíněné obroušení „pouhých“ čtyřiceti mincí byli na konci sedmnáctého Pořady Dobrodružství kriminalistiky
století v Londýně manželé Thomas a Anne Rogersovi potrestáni tím, že on byl rozčtvrcen a ona upálena. Dle rozhodnutí soudu se totiž dopustili velezrady.

A ani dnes nelze flirtování s padělatelstvím brát na nikterak lehkou váhu. Tak třeba u nás můžete vyfasovat i několik let natvrdo jen za to, že padělanou minci či bankovku poznáte, ale jednoduše neodevzdáte příslušným místům a necháte si ji jako suvenýr. Natožpak kdybyste skutečně byli jejím autorem. I já mám při psaní těchto řádků lehce nepříjemné pocity, vyvolávané paranoidními představami, že mi zanedlouho zazvoní u dveří pánové a dámy v uniformách a budou se dotazovat, proč že jsem vlastně zadal do internetového vyhledávače spojení „padělání peněz“. Zkrátka žádná sranda, to není, jako kdybyste jenom někoho zabili.

Ale nepříjemná fakta tím ještě zdaleka nekončí – jak vidno, nemusíte se vlastně ani ničeho doopravdy dopustit, aby na vás padělatelství nepříjemně dolehlo. Stačí když ve zcela nevinné víře falešnou bankovku přijmete a nerozpoznáte ji. Pokusíte se s ní druhý den zaplatit (stále aniž byste cokoli tušili) a okamžitě jste podezřelí. A i když ji náhodou identifikujete, nemůžete jen tak přijít do banky a žádat, aby vám byla vyměněna za pravou.

Kdepak, obětí a zároveň pachatelem jste holt vy a budete muset svou ztrátu jednoduše odepsat, což samozřejmě vaši peněženku zabolí o to víc, čím vyšší je hodnota penízku. Přičemž padělání větších bankovek je nepřekvapivě výnosnější (ale také obtížnější) než fingování těch prťavějších. Také bývají častěji kontrolovány, pročež i vy si raději vždy nejprve promněte papírek mezi prsty, zda vám na jeho textuře nebude připadat něco podivného, a pak se ještě pro jistotu podívejte proti světlu, jestli obsahuje všechny náležité aspekty, vodoznakem počínaje.

Časy se ovšem mění, a tak stále většího významu nabývají transakce, při nichž nemusíte mít žádné mince či bankovky doopravdy v rukou. Nemám teď na mysli jen plastikové platební a úvěrové karty, ale především výraznou rychlostí vzrůstající objemy nákupů prováděných za asistence internetových převodů. Spočívá právě v nich budoucnost? Zcela nepochybně, nicméně člověk je tvor až nechutně vynalézavý, takže proces nová metoda–ošizení nové metody bude jistě i dál pokračovat více či méně rytmickým způsobem. Každopádně platilo, platí a bude platit, že kdo bližnímu svému sáhne na peněženku, dostane přes prsty. Kdo sáhne na kasu státu, dostane takovou legální nakládačku, že se z toho padělá.

Střípky

Principiálně buřičský umělec, fungující pod pseudonymem Banksy (nedávno jsme o něm mohli i v našich kinech vidět celovečerní dokument), si nechal před časem vytisknout celou hromadu desetilibrových bankovek, na nichž se místo královny skvěla princezna Diana a nápis Bank of England (tj. Anglická banka) nahradil Banksy of England. Když mu ale došlo, že jsou až příliš snadno zaměnitelné za peníze skutečné, rozhodl se jejich distribuci zastavit, a dodnes tak prý má těchto falešných liber něco kolem milionu.

Nejbezpečněji padělatelnými penězi nejsou ty o vysoké hodnotě – jsou totiž příliš důkladně kontrolovány – ani příliš drobné mince (na těch nevyděláte). Budete-li se pouštět do padělatelského oboru, miřte doprostřed. Ale nikomu neříkejte, že jsem vám to poradil já.

Týdeník Televize, autor: Ondřej Vosmík