(Ne)vinná klukovina

Zdroj: aDÉLA BARTO NÍČKOVÁ

Návrat do školních let? Tak si připadám, když procházím pražskou základkou a hledám štáb. Brzy narazím na podezřelou skupinu, posedávající na chodbě před monitorem. Tiše sleduje, co se děje za zdí – v ředitelně. Místnost je tak malá, že kromě herců a kamer se tam nikdo nevejde. Proto i režisér Petr Zahrádka řídí vše zvenčí. Natáčí film Klukovina, třetí příspěvek do nového cyklu České televize Nevinné lži. Samostatné příběhy spojuje stejné téma: I malá lež může převrátit život naruby. Producentsky je pod sérií podepsaná Tereza Vrabelová, jež má na kontě i „novácké“ Soukromé pasti.

V žádném případě však nejde o jejich volné pokračování. „Oba cykly jsou si podobné snad jen tím, že jde o stejný princip práce,“ líčí Vrabelová. „Úzce pracujeme se scenáristy, máme jasnou představu, co by měl příběh sdělit a proč. K různým autorům přiřazujeme různé režiséry, vznikne vlastně série celovečerních solitérů různých tvůrčích týmů. A, ano, stejně jako u Pastí jde o televizní filmy ze současnosti. Ale to je asi tak všechno,“ usmívá se.

Mezitím v ředitelně houstne atmosféra. Uvnitř sedí tři třináctiletí kluci, kteří nařkli učitele ze sexuálního obtěžování. Nad nimi se rozčilují kantoři i rodiče. Násilnického tátu hraje Pavel Liška. Nějak mi k němu drsná role nesedí. „A to já jsem taky pěknej nerváček,“ tvrdí. „Ale zároveň se mi to těžko hraje, protože se neumím hádat. Ne­umím na nikoho řvát, nikomu nadávat. Když tohle dělám v civilním životě, začnu koktat. Někdo něco povídá, mě napadne výbornej argument, tak mu říkám, ať je teďka ticho, že ho řeknu, jenže on mluví dál a já už ho pak zapomenu. Mám to komplikovaný. Ale pro film je naštěstí všechno napsaný.“ Jak zvládá Marek Taclík úlohu přísného fyzikáře? „Jo, kdybych byl přísnej fyzikář, to by ještě šlo. Jenže já jsem tělocvikář!“ Vždyť v materiálech ČT psali... „No dobře, mám aprobaci fyzika–matika–tělocvik. Když mi roli nabízeli, nejvíc mě překvapilo, že já se svojí postavou hraju tělocvikáře. Je to velký protiúkol.“ Proč? „Tělocvikáři přece nemívají takovej pupek jako já,“ směje se. „Jsem už trochu vysloužilej.“ Učitele žáci obviní z něčeho, co nespáchal, a on se nemá jak bránit. Není to psychicky náročné? „Mně se právě líbí, v jaké příšerné situaci se ocitne,“ vrtí hlavou Taclík. „Možná je to psychicky náročné, ale herecky snadné, protože je co hrát.“

Všichni svorně chválí trojici kluků vybranou v konkurzu. Zároveň je s nimi občas potíž. „Musejí se separovat, protože dohromady dělají hrozný binec,“ přibližuje režisér. „Navíc mají mít v podstatě celý film špatnou náladu, tak se v ní musejí udržovat i normálně. Což je těžké, jsou to děti.“ Co s nimi tedy děláte? „Zbytečně na ně křičím,“ culí se. „Třeba dnes se nesmějí smát. Pak totiž nedokážou přepnout do vážné polohy. Zatímco dospělý se přehodí hned, malí herci musejí v potřebné náladě trošku být.“ Scénář napsala režisérova životní partnerka Tereza Dusová. „Řešíme ho doma po večerech, trávím s ním už skoro půl roku,“ říká Zahrádka. „Dělali jsme ho společně, jsme takoví manželé Pelantovi v malém.“ Jeden z filmů natočí i sama Vrabelová – v příběhu o lesbických rodinách Chromozom Y zazáří Tereza Brodská. Než se na jaře 2013 začne cyklus vysílat, bude hotových osm až deset snímků. Námětů je zatím sedm. „Osmý nám chybí,“ přiznává producentka. „Právě probíhá další výběrové kolo. Podle toho, jak dopadne, se rozhodne, kolik filmů bude. Máme povinnost natočit osm, ale kdybychom dali dohromady ještě tři zajímavé náměty, pokračovali bychom až do desítky.“

Střípky

Natočeny jsou další dva filmy. Moje malé tajemství s Aňou Geislerovou v roli ženy, která tají, že nechce děti, a Iris rebeluje. Novinář (Michal Suchánek) se v něm vydává za sedmnáctiletou dívku, jejíž blog se stane hitem.

V srpnu dojde na komedii Automechanik s Táňou Vilhelmovou a Vojtou Dykem. Další, příběh z prostředí venkova, vznikne v režii Jana Prušinovského, autora seriálu Okresní přebor. V plánu je i Druhý dech, kde Jiří Langmajer coby vysoký manažer přijde o práci.

Týdeník Televize, autor: Gabriela Kudelová