Mořská brána kontinentu

Zdroj: profimedia a fotolia

Jedna ze svého času populárních povídek Miloslava Šimka a Jiřího Grossmanna v závěru konstatovala, že „výlet do Hamburku se prostě nevydařil“. Nenechte se tím odradit, neboť vaše případná zkušenost bude s největší pravděpodobností právě opačná. Zdejší turistický průmysl je mimořádně činorodý a přináší do městské kasičky téměř deset miliard eur ročně.

Druhé největší město Německa (a šesté v rámci Evropské unie) si hoví v místech, kde se Labe chystá rezignovat na svůj status řeky a vlévá se do Severního moře (neleží ale přímo na pobřeží, k němu zbývá ještě asi sto kilometrů). Tato pozice z něj už mnoho a mnoho staletí činí jeden z důležitých obchodně-společenských bodů kontinentu. První známky místního osídlení archeologové datovali mnoho tisíc let před náš letopočet. Zárodky toho, co dnes známe pod aktuálním jménem, pak lze zahlédnout na začátku devátého století, kdy tu byl – především na obranu před útoky Slovanů – vybudován hrad Hammaburg (jeho pozůstatky se nedochovaly, dokonce není ani jisté, kde vlastně stál). Město, které kolem něj postupně vyrůstalo, nikdy nemělo na růžích ustláno. Poprvé bylo dobyto, konkrétně Vikingy, už léta Páně 845 a tok dějin Pořady Dobrodružství vědy a techniky
Jezdectví
mu průběžně zasazoval jednu ránu za druhou, ať už šlo o epidemie moru nebo cholery či napadení nejrůznějšího druhu. Ta (doufejme) poslední logicky nastala za druhé světové války, kdy se na místní infrastruktuře náležitě podepsaly letecké útoky Spojenců.

A propos, světová válka. Ta předchozí má dodnes za následek skutečnost, že díky tehdejšímu postavení Československa na straně vítězů a následným ustanovením Versailleské smlouvy dodnes máme (a budeme mít až do roku 2028) část místního přístavu v pronájmu způsobem, který z této plochy o rozměrech třicet tisíc metrů čtverečních (leží na ní mimo jiné sklady, dílny či ubytovny) činí v podstatě české území. Protéká jím velmi zásadní část objemu našeho zahraničního obchodu, a navíc se můžeme jen s minimálním množstvím nadsázky chlubit, že jsme také, ještě na čas, přímořskou zemí.

Ale to vás patrně během případné návštěvy Hamburku nebude až tolik zajímat. Co se tedy hodí vědět? Že jde o místo s poměrně vstřícným klimatem, kde sněží sotva jednou dvakrát do roka. Že se vám v něm asi bude líbit, baví-li vás kosmopolitně založené obasti. Zhruba třicet procent obyvatel je totiž neněmeckého původu – můžete se tu setkat s imigranty a usedlíky z nějakých sto osmdesáti zemí světa, od Turecka (samozřejmě, jsme v Německu!) přes Rusko, Čínu, Kazachstán nebo Ghanu... A pochopitelně tu a tam zaslechnete i češtinu.

Při procházkách ulicemi města (a po jeho mostech, kterých je kolem dvou a půl tisíce, což je světový rekord) se navzdory zmíněnému dějinnému valchování často pokocháte pohledem na pěknou historickou budovu, užijete si pohodu ve všudypřítomných parcích nebo si dopřejete kulturní vyžití v četných muzeích či na hudebních scénách. Žádná přístavní nuda se tu zkrátka nekoná.

Zajímavosti

Na seznamu žijících místních rodáků můžete najít třeba současnou německou kancléřku Angelu Merkel nebo uznávaného filmového a televizního režiséra Olivera Hirschbiegela (Pád Třetí říše, Borgia).

Hamburk je výrazně zapsaný i na gastronomické mapě, byť poněkud oklikou přes docela jiný kontinent. Především němečtí námořníci, původně vypluvší z tohoto města, totiž svého času zpopularizovali ve Spojených státech pokrm ze sekaného či mletého masa, jenž se postupně rozšířil téměř do celého světa a vešel ve známost coby „hamburský steak“ neboli proslulý hamburger.

Týdeník Televize, autor: Ondřej Vosmík