Martina Preissová odsouzená k herectví

Nejčastěji ji potkávají role "vampic", tak je s nadsázkou nazývá. Osudovou ženu, pro kterou muži dělají nemožné, si zahrála v seriálu Nemocnice na kraji města - nové osudy a další teď v televizním filmu Smyčka.




Hraje Kamilu Nosticovou, krásnou herečku velkého formátu, ženu mezi dvěma muži, jejíž život změní padesátá léta.

Když jsme se potkaly, byla tak upřímná a neobyčejně (na herečku!) obyčejná. Jako bychom se znaly už řadu let. Nad kávou a kouskem koláče jsme si nejdřív povídaly o rok a půl starém synkovi Matoušovi, jeho hravosti ve společnosti dědečka i vzácném čase stráveném s dítětem. Mezi řečí, když Martina vyprávěla o první cestě letadlem se synem, zaznělo "můj manžel". A tak náš rozhovor začal svatbou, kterou se Martině a Martinovi podařilo v letních měsících utajit...

* Slyšela jsem dobře, když jste řekla "můj manžel"? Mám správný pocit, že jste se s Martinem vzali a vy jste Preissová?

Pochopila jste správně. Já jsem se definitivně rozhodla, že jsem se stala Preissovou. Zastihla jste mě v takovém období na rozhraní, kdy mi lidé říkají do telefonu paní Válková a já jim odpovídám ano, tady Preissová. Tím leckoho zmatu, ale snažím se své nové jméno protlačit do toho našeho uměleckého světa. Ale myslím, že to je spíš osobní téma - mám ráda ten zažitý zvyk, když se žena provdá za muže, tak přijme jeho jméno, jméno jeho rodiny. Nemluvě o tom, že jméno mého muže je takové, jaké je, což jsem nakonec stejně nikdy neřešila. Navíc máme už téměř dvouletého syna a já jsem si moc přála, aby se jmenoval stejně jako my dva. Jsem příliš mladá, abych lpěla na svém jménu za svobodna, pomlčku mezi jmény jsem zavrhla rovnou, protože než bych se podepsala, tak by mi ujel vlak. A řešit umělecké jméno? Na to tedy fakt nejsem taková hvězda, abych to musela podstupovat.

* V Hollywoodu bude znít Preissová dobře?

Myslím, že bude bohatě stačit Martina Preiss... (smích)

* Co se musí stát, aby se Martina Válková stala Martinou Preissovou - romantické požádání o ruku a vaše "ano"?

Ne, opravdu ne... (smích) To byl dlouhodobý jemný nátlak z mojí strany, který vyústil v nápad: najdeme pěkný den, hezké místo a vezmeme se. Spojili jsme náš svatební den s Matoušovými prvními narozeninami - na oslavu jeho narození jsme se vzali.

* V úplné tichosti, nikde nebyla o vaší svatbě žádná zmínka?

Stejná situace jako s narozením Matouška. Nic jsme netajili, jen nikde neříkali. Na svatbu jsme pozvali pár přátel a nejužší rodinu. Vzali jsme se v Třeboni na rybníku. Trochu stranou, ale přesně tak, jak jsme chtěli. Nemyslím si, že bychom měli všude kolem sebe rozhlásit, že se bereme, nebo sdělovat cokoli z našeho soukromí. Navíc to, jak žijeme, není nijak výjimečné a žije tak většina lidí. Mluvit o práci je něco úplně jiného.

* Pojďme tedy k práci. Diváci vás za několik dní uvidí v premiéře televizního filmu Smyčka podle románu Pavla Kohouta.

A v titulcích bude ještě napsáno, že Kamilu Nosticovou hraje Martina Válková... V té době to tak opravdu bylo.

* Dostala jste příležitost zahrát si roli ženy mezi dvěma muži. Vašeho filmového manžela hraje váš skutečný tchán Viktor Preiss.

A můj manžel Martin, jeho syn, odporného prokurátora, který ho odsoudí... (smích) Situaci, že syn odsoudí vlastního tatínka, považuji od režiséra Viktora Polesného za takovou drobnou soukromou hříčku.

* Když dobře počítám, tak jste nabídku zahrát si hlavní ženskou roli dostala těsně po narození syna. Nezaváhala jste trochu, že budete muset od miminka odcházet?

Nabídce na hlavní ženskou roli ve filmu Smyčka předcházelo pozvání od režiséra Viktora Polesného do pořadu Všechnopárty. Mluvilo se na téma Nemocnice na kraji města -nové osudy, kde jsem si zahrála Karolínu Fillu, možná největší potvoru celého příběhu. Po natáčení mi právě režisér Polesný nabídl, zda bych neměla chuť si zahrát ve Smyčce. Rovnou mi řekl, že by mě velmi rád viděl v roli herečky Kamily Nosticové, prvorepublikové i poválečné divadelní hvězdy. Nechal mi několik dní na přečtení knížky, scénáře a samozřejmě na rozmyšlenou. Přiznám se, že už samotná nabídka mě velmi potěšila, zatím málokterou roli jsem dostala tak přímo - bez potupného kolečka konkurzů, čekání a kamerových zkoušek.

* Souhlasila jste hned?

Někde uvnitř ano, nahlas až ve chvíli, kdy jsem si Smyčku od Pavla Kohouta přečetla... Stihla jsem dokonce jen vydechnout, že tak nádhernou roli musím zvládnout, strašně se mi líbila.

* Čím vás jako herečku role herečky nadchla a přesvědčila?

Myslím, že její herecký život ve Smyčce zdaleka není tím nejpodstatnějším - zajímavá Pořady Nemocnice na kraji města
je snad jen okolnost, že děj se odehrává v době, kdy zkouší velmi důležitou roli Lady Macbeth, takže se nemůžeme divit, že Kamila je trochu extatická. Její divadelní duši jsem ale neřešila, to je danost, o které už také něco po deseti letech vím. Mnohem víc mě zajímalo hrát dvojí lásku - aby bylo uvěřitelné, že Kamila miluje svého manžela, mnohem staršího váženého sociálnědemokratického politika, a její cit je určitým způsobem opravdový, a souběžně s tím je pro ni neméně důležitý vztah k mladému komunistickému básníkovi. A přitom to není jen nějaké chvilkové okouzlení mladým mužem nebo jeho fyzično, jež ji přitahuje. Ta dvojí láska byla v mojí herecké úloze hodně vzrušující. Musela jsem si představit ženu, která je hnána silným citem ke dvěma mužům zároveň, bez ohledu na to, zda je herečka, nebo ti muži jsou věkově odlišní... Myslím, že věk ani profese nemají na lásku žádný vliv. S lehkým odstupem klidně přiznávám, že ani nevím, jakou náročnější a krásnější roli bych si jako herečka ještě mohla přát...

* Kdy jste zjistila, že budete hrát s tchánem Viktorem Preissem manželský pár?

Hned ten večer po Všechnopárty, kdy jsem dostala la nabídku. Vlastně mě to ani moc nezarazilo. Když se jedná o práci, jsem schopná určitého nadhledu. Nepřekvapilo by mě ani, kdybych mileneckou dvojici hrála s Martinem. Nejsem sice příznivec souběžného partnerství na jevišti i v životě, ale nemám s tím, pokud to je opodstatněné, žádný problém. Neřeším rodinné vazby, spíš mě vzrušovalo, jak bude vypadat naše spolupráce. Určitým způsobem se k sobě chováme v soukromí a najednou jsme měli před kamerou hrát manžele.

* Mluvili jste o tom s Viktorem Preissem?

Ne, nic takového jsme neřešili ani o tom dlouze nemluvili. Věděli jsme to. Vždycky jsme při natáčení přišli na plac a něco moc hezkého a přirozeného vzniklo.

* Byla to vaše první role po narození syna. Bylo těžké opouštět půlročního Matouše a zároveň se vracet před kameru?

Osm měsíců po narození Matouška jsme začali natáčet, bylo to poprvé, kdy jsem od něj odcházela. Ale věřila jsem, že je v těch nejlepších rukách tatínka nebo babičky. Zajímavý je ale návrat před kameru. Myslím, že narození dítěte každou ženu hodně promění, úplně jí přehází žebříček hodnot. Ale po profesní stránce jsem byla rozhodnutá, že tak výjimečnou roli zvládnu. Vedle těch nejpraktičtějších věcí kolem domácnosti, které jde zorganizovat, bylo nakonec nejtěžší si znovu uvěřit jako herečka. Měla jsem trochu problém s postavou, zůstalo mi bříško a já chtěla být úplně dokonalá. Chvílemi jsem měla taky pocit, že nic neumím, že vlastně hraní není vůbec podstatné... S odstupem vidím, že to byly jen drobné detaily, protože mě už po dvou dnech práce úplně pohltila. Vlastně mi role Kamily pomohla v návratu do hereckého světa. Byla to doslova výzva, kterou jsem chtěla zvládnout, a samotná role úkol, který mě dobře nasměroval a vedl. Navíc jsem získala dobrý pocit, že se na mě s narozením dítěte a po odvysílání Nemocnice na kraji města úplně nezapomnělo.

* Nemocnici i Smyčku jste natočila s režisérem Viktorem Polesným. Čím je pro vás inspirativní?

Ještě jsme společně točili dvoudílný televizní film Boží pole. Myslím, že je určitě výhodou, že se už známe. Odpadají ty počáteční "navigační hry", kdy se herec s režisérem oťukává a zkouší, co si můžete a nemůžete navzájem dovolit. Troufnu si říct, že cítím jeho režisérskou vůni, vím, kam mě chce dovést a sám v režii dojít. Navíc při jeho natáčení vládne bezvadná atmosféra, a především to není mužský, který na plac vnáší nervozitu a stres. To je velká výhoda. Sama tomu dobře rozumím, protože potřebuji k práci klid a pohodu. Potom udělám cokoli. V křiku, dusnu, šlapání na krk se zavřu a nikdo ze mě nic nedostane - nejsem oliva!

* Při natáčení jste se potkala se spisovatelem Pavlem Kohoutem, pro kterého je postava mladého básníka ve Smyčce tak trochu autobiografickým příběhem. Mluvili jste spolu?

Přišel na natáčení soudního přelíčení, které považoval za klíčovou scénu celého příběhu, ale nezasahoval do něj. Ani jsme spolu nijak dlouze nemluvili o vztahu Kamily a básníka Soukupa. Kdo alespoň trochu zná jeho životní příběh, mnohé ve Smyčce přečte. Ale zároveň taková znalost není vůbec nutná. Příběh je silný sám o sobě.

* Jste zvědavá na výsledek? Budete se na Smyčku dívat?

Z mnoha důvodů jsem byla zvědavá už na projekci. Samozřejmě že trochu na sebe, ale i na celý příběh. Zajímala mě atmosféra filmu, odehrává se v padesátých letech, a my jsme točili v současné Praze, výtvarnice se musela vyrovnat s nepříjemně nevýraznou módou. Jako herečka jsem chodila atraktivněji oblékaná paradoxně doma, ale na ulici jsem vypadala jako průměrná dělnice, měla šátek na hlavě a neforemný kabát, akcent byl jen na rudých rtech a nehtech. Škoda že neprošel nápad točit na černobílý materiál, líbil se mi. Myslím, že filmaři přesto nádherně kouzlili. Filmová Smyčka dostala velké napětí, pro mě možná větší než v románu.

* Už jste ve vaší herecké rodině slyšela na svůj výkon nějakou kritiku?

Myslím, že Martin je nesmlouvavý a dokáže mi jasně říct, co se mu líbí a nelíbí. Sledujeme se navzájem, jsme si největšími kritiky, což je skvělé. Tak třeba mi "vyčetl" opar, který jsem měla při natáčení, ale s tím nic neudělám - nebo že by produkce počkala, až zmizí!? (smích) Ne, ale vážně. Mluvili jsme spolu dlouho - "až do skřivanů". Martin mě upozornil na několik podstatných věcí, ale také mi řekl, že ze mě režisér dostal v některých scénách víc než kdokoli před ním. A přitom mi zůstalo tajemství. Hodně mě potěšil. A lehce erotické scény bral s humorem.

* Kamila Nosticová je po Kamile ze seriálové Nemocnice další osudovou ženou. Proč myslíte, že vás právě tak režiséři vidí?

Netuším, zeptejte se jich! (smích) Vím, že mi jsou často přisuzovány ženy vamp, ale jsem v tom úplně nevinně. Nikdy mě nenapadlo, že budu mít takovou nálepku. Když jsem začínala s divadlem, myslela jsem si, že budu tzv. mladokomička - strašně jsem si přála hrát takové role jako mladá Iva Janžurová v Pensionu pro svobodné pány. Nechtěla jsem být za tu krásnou a svůdnou, možná proto, že v normálním životě jsem si tak nikdy nepřipadala. Jenže jsem vstoupila nejprve do brněnského divadla, zafungovala ,,první signální" a role osudových žen se na mě začaly doslova lepit. Ve svých třiceti se při nich ošívám, tiše si říkám, už mě nezavírejte do korzetů, nemalujte mi rty, netupírujte vlasy a nečerněte oči... Chci do jiné škatule! Chci umět stárnout v životě i rolích. Myslím, že už jsem ten rybníček ,,vampic" docela vyčerpala. Už mě ani nebaví. Vždycky to pro mě je protiúkol, v běžném životě jsem pravý opak - kdybyste mě viděla doma, když ráno vstanu nebo jdu na procházku do lesa s Matoušem, tak po ženě-vamp není ani památky. To je opravdu nepříjemný rozpor.

* Nejste jediná, kdo dostal určitou nálepku...

Jasně, Martin taky vždycky hraje ty příšerné sviňáky, charakterové mrzáky a jiné lidské karikatury. Stejně jako mě ho to děsně zlobí a má strach, že jako padouch i zemře. Jako by nikdo nechtěl hledat, neměl chuť, a hlavně čas. Stejně všichni víme, že film a dneska bohužel už i divadlo jsou o hereckém typu. A když se vám potom podaří ,,vykolejit" do něčeho jen trochu jiného, všichni se rozplývají a jsou překvapení, jak jste jiní a výborní. Ale stejně se nic moc nezmění.

* Jste herci a musíte čekat na příležitost. Neláká vás vyzkoušet s někým z rodiny něco vlastního, co vám umožní vystoupit ze "škatule"?

Nemyslím si, že by to byla naše parketa. Rodinných podniků se přímo děsím. A pokud bychom něco jako herecká rodina udělali, bylo by to jen směšné... Tak to vidím já. Navíc takové ambice sama nemám a ani potřebu seberealizace. Třeba se ale teď, jak jsem mluvila o proměně mateřstvím, něco změní a přijdou ke mně trochu jiné role...

* Synovi je rok a půl, plánujete návrat na jeviště?

Vím, že jsem vám před rokem při rozhovoru říkala, že mu dám ještě rok. Ale je to hrozně těžké. Vím, jak nádherný je každý den s ním, chci si to trochu užít a nepromarnit ty nejhezčí chvíle. I když občas lezu únavou po čtyřech. Nechci ani zatěžovat okolí, takže naplno se do práce zatím nevracím a myslím, že model, kdy je maminka s dítětem doma do tří let, naplním. Krátkodobé vybočení, jako třeba natáčení filmu, je možné. Občas si taky odjedu do divadla "odpočinout" - zahrát třeba Roxanu v Cyranovi. Ale dávám přednost rodině.

* Nezalitujete občas, že jste si nevybrala jinou než hereckou profesi?

Ne, ani trochu. Myslím, že to byla správná volba. Herectví mě strašně baví. A jak hezky říká můj muž - ty jsi herečka, nemáš trému, ráda bavíš lidi, potřebuješ publikum, miluješ bohémský svět, ač bohém nejsi, některé věci kolem herectví tě vyloženě těší, role si dokážeš užívat naplno. Opravdu pojmenoval všechno, co jsem v sobě našla - takže jsem odsouzená k herectví. Nedovedu si představit, že bych dělala něco jiného. Kdykoli zaváhám, na chvíli se zasním a představím si sama sebe v jiné profesi, třeba květinářky... Končí to velkým smíchem.

MARTINA PREISSOVÁ

    Narodila se 31. října 1975 ve Znojmě
    Vystudovala střední pedagogickou školu a JAMU
    První angažmá přijala v Mahenově činohře Národního divadla Brno (1996-2000) a od roku 2000 je členkou pražského Národního divadla (Cyrano z Bergeraku, Černé mléko atd.)
    Dvakrát byla nominována na cenu Thálie
    Televize: seriály Detektiv Martin Tomsa, Četnické humoresky, Útěk do Budína, Krev zmizelého, Redakce, Pojišťovna štěstí, Nemocnice na kraji města - nové osudy atd.
    Je vdaná za Martina Preisse, mají spolu syna Matouše

zpět na seznam článků
Zdroj

Týdeník Televize, autor: Michaela Hrušková


Fotogalerie k článku
Týdeník Televize č. 17

Týdeník Televize č. 17

Věk je jenom číslo

Ceny TýTý sbíral už jako moderátor zpráv na Nově. Přestoupil na Primu, a pro zrcátko si došel znovu. Karel Voříšek z něj má upřímnou radost, ale zároveň si hlídá, aby nezpychnul.

Číslo vydání: 17
Vyšlo: úterý 15. 4. jen za 22 Kč
Více o Týdeník Televize č. 17
Předplatné časopisu
Inzerce v časopisu

TV Revue č. 9

TV Revue č. 9

Odlehčuji si život

V nováckém denním seriálu Ulice vídáme mladou herečku ŠÁRKU VACULÍKOVOU (27) jako Adrianu Peškovou, která právě zažívá nelehké období.

Číslo vydání: 9
Vyšlo: pondělí 14. 4. jen za 12,90 Kč
Více o TV Revue č. 9
Předplatné časopisu
Inzerce v časopisu

TV Plus 14 č. 9

TV Plus 14 č. 9

Rozhovor

Sympatická hvězda seriálu Cesty domů NIKOL KOUKLOVÁ prozradí, že si ke své herecké profesi přibrala i novinařinu, a tak není žádné překvapení, že se na neprofesionální novináře umí někdy i pořádně rozzlobit.

Číslo vydání: 9
Vyšlo: pondělí 14. 4. jen za 8,90 Kč
Více o TV Plus 14 č. 9
Předplatné časopisu
Inzerce v časopisu

TV Max č. 8

TV Max č. 8

Salma Hayek

Jako herečka získala nominaci na Oscara. Po čtyřicítce se poprvé stala matkou. Jde hrdá na to, že je žena, a bojuje za práva žen na celém světě.

Číslo vydání: 8
Vyšlo: pondělí 7. 4. jen za 12,90 Kč
Více o TV Max č. 8
Předplatné časopisu
Inzerce v časopisu