Martina Hynková Vrbová: Cizinu mám doma

Zdroj: tomáš kubeš, čt a archiv tt

Zrovna jste mě zastihla v pracovním útlumu,“ směje se Martina a staví přede mě svoji malou dcerku. „Aktuálně je moje kariéra taková mateřská. Ale dobu předtím zmapovat můžeme,“ dodává. A zatímco si holčička naráží obří čepici hosta z kavárny, snažíme se vypátrat, jak její máma k moderování přišla. „V rodině máme učitele, doktory, hydrogeology a ekology, takže jsem skočila dost jinam,“ zamyslí se. „Ale naše prapraprababička byla operní pěvkyně, tak možná zafungovaly její geny.“

Však taky Martina chodila v dětství do sboru, kterého se vzdala až kvůli sladkému dřevu. S kytarou strávila hezkých šest let na konzervatoři. „Po základce jsem šla nejdříve na gympl, jenže jsem se škole moc nevěnovala. Brala jsem to jako přestupný rok, abych se připravila na přijímačky. Pořád jsem byla zavřená doma a cvičila.“

Na konzervatoři si během koncertu poprvé vyzkoušela vyprávění před publikem. „Nikdo to nechtěl dělat. Hudebníci jsou většinou uzavřenější, rádi hrají, ale něco říkat není jejich šálek kávy,“ vysvětluje. „Kdežto já jsem byla trošku exhibicionista. Jako jediná jsem prohodila: Mně to nevadí, já to uvedu.“ Promluvila jednou a učitelé už ji chtěli pořád. A nadějnou muzikantku poprvé napadlo, že slova jí možná sedí víc než tóny. „Když jsem hrála na kytaru, koukala jsem na ruce nebo do not a vůbec jsem nevnímala lidi v sále. Ale když jsem mluvila, najednou jsem je viděla. Pozorovala jsem jejich oči, reakce... Líbilo se mi, že jim můžu něco říct a oni se usmějí. Hodně mě to motivovalo.“

Když došla do šestého ročníku, objevila zprávu, že Česká televize hledá hlasatelku. Přihlásila se a vzali ji. Vzápětí dostala i první moderovací džob: hudební pořad Country Express Praha-Nashville. Drahný čas dělala obě profese dohromady. Vlastně až do doby, kdy programové hlasatelky zrušili. „Při hlasatelování jste na Kavkách strávila třeba celý večer. Než totiž začaly záznamové techniky, jelo se všechno živě. A to jste tam dorazila v jednu odpoledne, pak jste hodinu seděla, dívala se na bednu, a jakmile skončil pořad, musela jste vyšvihnout text na půl minuty. A potom si zase sednout. Takže ke konci jste už byla úplně povolená,“ usmívá se. „Ale bylo to zajímavý.“

V Pořady Retro
televizi se jí dařilo, přesto nevěšela struny na hřebík. „Měla jsem představu, že budu objíždět svět a koncertovat.“ A tak se vydala zdokonalit své brnkání do Španělska. „Je to taková Mekka kytary. Navíc mám ráda španělštinu.“ Tamní řeč ale zpočátku vůbec neovládala. „Myslela jsem, že se s profesorem dorozumíme anglicky, jenže on neuměl ani slovo. Tvrdil: Budeme Budem mluvit přes hudbu, to je mezinárodní jazyk. Záhy jsme ovšem zjistili, že se hudbou nedá říct zdaleka všechno. Tak jsem se musela naučit španělsky.“ Po ročním postgraduálu se vrátila do Čech, dlouho se tu však neohřála.

Za rok vyrazila zpátky, aby se věnovala studiu jazyka. „K tomu jsem začala pracovat ve španělské televizi, abych si přivydělala. Šla jsem na konkurz, vybrali mě a potom jsem spolumoderovala pořad o zvířatech,“ podotýká.

Jelikož je narozená ve znamení Střelce, těžkého úkolu se nezalekla a vrhla se do něj po hlavě. „Mohla jsem si dovolit víc než klasický moderátor, protože jsem byla cizinka s českým přízvukem. Fungovala jsem tam spíš jako komický prvek,“ konstatuje. Dostala na starosti rubriku, v níž představovala zvířata. „Dali mi třeba hada nebo holuba a já musela přijít a porozprávět o něm.“ Zábavnou show uváděla rok a půl a pak zase odjela do Prahy. „Samozřejmě jsem ve Španělsku prožila i lásku, jenže skončila a já si řekla, že už chci domů. Prostě se mi zastesklo. Najednou mi všechno, co se mi předtím líbilo, začalo vadit.“ Na hispánské období přesto ráda vzpomíná: „Je hezký pocit, když zjistíte, že se profesí, která je hodně o slově, zvládnete živit i v jiné zemi. Trošku mi to zvedlo sebevědomí.“

Jenže v Česku se znovu ocitla na startovní čáře. „Když jsem se vrátila, nemohla jsem vůbec zavadit o práci,“ svěřuje se. „Byla jsem úspěšná ve Španělsku a myslela si, že na mě tady budou čekat s otevřenou náručí, ale to se nekonalo. Najednou o mě nikdo nestál. Byl to obrovský náraz.“ A tak se chvíli plácala od ničeho k ničemu: „Neměla jsem peníze a opravdu jsem si rozmýšlela, že když pojedu metrem, jestli mi ještě zbude na rohlíky. Kdyby v té době nebyli rodiče, nevím, co bych dělala. “

Ač obrážela konkurzy, nic nevycházelo. Až po čase se jí podařilo upíchnout v rozhlase. „Byla jsem už smířená, že se budu věnovat jen rádiu a televize že skončila.“ A právě tehdy zavolali z Kavčích hor, že se v hlasatelně uvolnilo místo. „Přišlo to v pravý uv čas, přesně na té hraně. Půl roku ča mě někdo tam nahoře nechal vydusit, m možná abych nebyla moc du namyšlená, a potom se najednou na všechno otevřelo a začaly chodit vš nabídky,“ vzpomíná.

Výřečností se živí od osmnácti let a stále zůstává věrná České televizi. „Až se někdy sama divím, jak dlouho už do toho baráku chodím,“ směje se. „Jsem tam prostě spokojená. Nikdy jsem neměla důvod odejít, protože jsem tu vždycky dostávala zajímavé příležitosti.“ Na Kavkách navíc potkala budoucího manžela Jiřího Hynka, dnes investigativního novináře TV Nova. „Když jsme se seznámili, pracoval ve veřejnoprávní. Ale pak přešel, protože si chtěl zkusit něco jiného,“ vysvětluje.

Tulačka

S mužem si řekli své ano v březnu 2006 v Austrálii. Oba totiž holdují stejné zálibě: cestování. „Toulavé boty mám v sobě nejspíš od narození,“ prozrazuje. „Naši mě počali v Bolívii a v dětství s náma s bráchou hodně jezdili.“ V Bolívii málem přišla i na svět. „Jenže kvůli velké nadmořské výšce jsem mámě nerostla v břiše. Musela se vrátit do Prahy, porodit a pak zase odjela za tátou. Pracoval jako hydrogeolog a hledal podzemní vodu pro tamní indiány.“

V minulých letech trávila Martina v zahraničí každou volnou chvilku, poslední dobou si však přistřihla křídla. „Mám pocit, že hnízdím,“ soudí. „Cestovat chci pořád, ale už to není tak nutkavá potřeba. Dřív jsem musela jezdit a vidět svět. A teď, s naší malou holčičkou, už to není tak naléhavé. Dnes mi připadá, že ten svět je ona. Už nepotřebuju nikam lítat, cizinu mám doma.“

VIZITKA

Narodila se 23. 11. 1971 v Praze

Vystudovala hru na klasickou kytaru na konzervatoři, poté byla přijata na postgraduál v Madridu

TV (výběr): Country Express Praha-Nashville, Obrazovka, Volejte učiteli, Vypadáš skvěle!, Sama doma, Retro, 13. komnata, Kam s nimi, Kam s ní, Dětská záchranka v akci

Rozhlas (výběr): Noční linka, Sedmý světadíl, Hudební návraty, Kukátko, Toulavý mikrofon

Týdeník Televize, autor: tomáš kubeš, čt a archiv tt