Marcela Špálovská: Sportuje celá rodina

Zdroj: Monika Navrátilová a archiv Marcely Špálovské, oblečení www.picara.cz

Naše povídání však odstartovalo v minulosti. Půvabná moderátorka Sportovních novin Marcela Špálovská (26) působí na televizi Nova od roku 2006.

Přesně tak. Vzhledem k tomu, že jsme tři sestry, tedy tím pádem tatínek neměl syna, na němž by se mohl sportovně vyřádit, sport drtil chtě nechtě do nás. (směje se) Všechny jsme se odmalička nějakému věnovaly. On by jednoduše nesnesl, abychom patřily k „posedávačům po lavičkách“. Musím ale říct, a mluvím i za sestry, že jsme mu za to dnes maximálně vděčné. Poděkovat ale nesmím zapomenout také mamince za veškerý čas, který našim koníčkům obětovala, byla to totiž právě ona, kdo nás na všechny aktivity vodil.

Ano. Sestry měly aktivity trošku taneční, jedna dělala balet, potom latinskoamerické tance, druhá se zase věnovala tanci modernímu a já krasobruslila. Chytlo mě to úplně maximálně a vlastně dodneška mě krasobruslení drží. Bohužel mně ale při jedné sportovní prohlídce našli šelest na srdci. Jde o vrozenou vadu, a i když ne vážnou, nedoporučovali s ní vrcholově sportovat. Tím pádem jsem musela skončit prakticky ze dne na den. Obrečeli jsme to, ale muselo se jít dál.

Tehdy ještě určitě ne. Skončila jsem zhruba v jedenácti letech, pak nastala puberta. A protože jsem již nemohla Pořady NOČNÍ TELEVIZNÍ NOVINY, Sportovní noviny, Počasí
ODPOLEDNÍ TELEVIZNÍ NOVINY, Sportovní noviny, Počasí
POLEDNÍ TELEVIZNÍ NOVINY, Sportovní noviny, Počasí
Televizní noviny
dělat nic závodně, něco se ve mně bloklo. I když se rodiče snažili najít mi jinou cestu přes dramatické kroužky a jiné sporty jako například tenis, plavání nebo skoky do vody, jak už zmizel motiv soutěživosti, nebavilo mě to. Za což ale mohla možná právě ta puberta. Jakmile přišlo období šestnácti sedmnácti, nastala změna a ve mně se vyburcoval doslova chtíč po sportu. Pochopila jsem, že už ze mě žádná mistryně světa nebude, našla si své oblíbené sporty a dneska rekreačně sportuju opravdu hodně.

To byl čas hledání. Po střední škole mně totiž nevyšly přijímačky na žurnalistiku, takže volba padla na angličtinu na jazykovce, ovšem pořád jsem tápala. Jazykovku jsem ani nedodělala, dva měsíce před koncem jsem se sbalila a odjela do Německa jako au pair, přestože moje němčina nikdy nebyla špičková. V Německu se navíc brzy zamotala situace a můj pobyt se místo plánovaných dvou let zkrátil na pouhé tři měsíce... Po návratu jsem začala pracovat v jedné firmě jako obchodní asistentka, kde byl sice hrozně fajn kolektiv, šéf a tak dále, ale práce sama mě nenaplňovala. Chtělo to změnu a tenkrát se objevil v novinách inzerát na konkurz na redaktory a moderátory do rádia. V jednom brněnském rozhlase, který už dneska nefunguje, jsem potom pracovala tři roky jako redaktorka zpravodajství. A právě kolegyně z rádia mě přiměla přihlásit se na konkurz na „sporťačku“ na Nově, protože věděla, že jde přesně o práci pro mě.

První živý vstup. Když jsem nastoupila na Novu, bylo pro mě všechno nové. Práce s mikrofonem, kamera... Přeci jen zkušenost z rádia je opravdu jiná. Nervozita byla silná, a to i přestože šlo o reportáž o basketbalistkách z mého rodného města. Tenkrát měly Brňanky možnost, pokud porazí Pražanky, překonat rekord v herní neporazitelnosti v české soutěži. Měla jsem nachystané, co k tomu řeknu, a byla připravená na rozhovor s manažerem jejich klubu. Jak jsem to ale chtěla říct s pořádnou vervou, dost jsem se do toho zamotala. Taky jsem vzrůstem dost malá a zpovídaný pán měl dva metry, takže kamera musela vyjet nahoru, kde byla vidět moje roztřepaná ruka, a to hodně. Tenkrát mě napadlo s tím praštit, pak už ale bylo každé další natáčení lepší a lepší.

Vždycky na mě velice dobře působila oštěpařka Bára Špotáková. Řekla bych, že je to až moc lidský člověk. Také Martina Sáblíková je moc sympatická holka, která si jde těžce za svým a všechny úspěchy poctivě oddřela. Poprvé jsem se s ní setkala před čtyřmi lety, v době mých začátků na Nově, a ona je pořád stejná normální holka, přitom se jí daří víc a víc a už by klidně mohla mít nos nahoru. Nemám ale ani špatnou zkušenost s fotbalisty nebo hokejisty. Možná je to tím, že jsem ženská, a tedy se nestává, že by mě odbyli tak tvrdě jako někdy pány novináře.

TV Revue, autor: Denisa Dubničová