Lejla Abbasová: Ráda improvizuju

Zdroj: Monika Navrátilová, Pavel Gwužď a TV Barrandov

Ačkoli jsme se s Lejlou v rozhovoru podívaly také až do daleké Keni, povídání jsme odstartovaly právě u pořadu Máme dítě. A samozřejmě jsme nezapomněly na jejího synka Davídka.

Musím přiznat, že mě zaujala Linda Finková, která má k výchově, myslím, hezký bohémský přístup. Nestandardně odpírá teorii řádu. Rodina se schází, kdy je jim to příjemné, jsou takoví free, což je mi moc sympatické. I když já jsem zase zastánce alespoň jednoho společného jídla denně.

Co se týče výchovy obecně, líbí se mi takový ten lidový: Hlavně se z toho nepo…

Těch je určitě spousta. Samozřejmě hodně výrazná byla ta, kdy za mnou přijel táta, když mi bylo šest let, a strávil tu s námi tři týdny. A další zásadní moment byl pak můj přechod na osmileté gymnázium do Kladna.

Vím, že je někde mám, a kdybych je bývala byla našla, tak bych si je bývala ráda prohlédla, ale ví bůh, kde jsou. Ta krabice na mě vypadne určitě v osmdesáti, a pak teprve spustí vzpomínky.

Nevím, jestli je to úplně nejcennější věc, ale měla jsem takové prapodivné období kolem osmi let, nechápu proč, ale stříhala jsem si nehty a balila si je do papírku s datem onoho střihu. (směje se) Trvalo to asi tři nebo čtyři roky a myslím, že by to bylo velmi výživné téma pro psychologa.

Musím říct, že Óčko mě doslova a do písmene vypracovalo tam, kde dneska jsem. Dalo mi praktické ostruhy i jistotu před kamerou. Obrovský skok byla i televize Nova a Big Brother, který mě naučil, jak se chovat v live programech. Ale Óčko byl grunt, nedám na něj dopustit a dodneška je to pro mě stanice, kam ráda chodím, když mě pozvou. Příležitostně se potkávám s některými z moderátorů a jsem v intenzivním Pořady Máme dítě
kontaktu s programovou ředitelkou Silvií Peckovou, která se stala mojí kamarádkou. V době působení na Óčku jsme měla opravdu dobrý přehled o hudbě, bylo příjemné vědět „o co go“.

Sama doma byl asi formát mně nejbližší, jak tedy co do zaměření, tak i formou live pořadu. Jsem totiž typ, který raději improvizuje, než se drží scénáře. Také jsme si skvěle sedly s Ester Janečkovou, jsme dodnes velké kamarádky. Takže tam došlo k výjimečné konstelaci. Podobný formát je vlastně i Máme dítě. Sice nejde o „liveko“, ale je taky kombinací posezení s VIP přáteli, reportáží a diskusní částí.

Moderovat pořad o cestování nebo kdyby mělo jít o kombinaci cestování a něčeho dalšího, líbil by se mi pořad jako Milionový závod. To je můj sen, který by teď bohužel nebyl už tak jednoduchý, protože mám malého špunta. Ale taková nabídka nejspíš stejně nepřijde, protože podobné magazíny o cestování jsou poměrně finančně náročné, kvůli čemuž se většinou řeší trošku jinak. Nakoupí se reportáže o dané lokalitě či problematice od profi cestovatelů a záznamy pak odabingují známé osobnosti, což byl například případ Cestománie.

Pro mě nebylo téma kariéry nijak zvlášť aktuální nikdy. Teď se ale vše naprosto přirozeně podřizuje Davoušovi a tak to má být.

(směje se) Ještě nedávno měl poloviční talent na to se obrátit, teď už ale rotuje jako čamrda. Ale jinak je hrozně hodný, milý, usměvavý, prostě bezproblémové dítě. Měl hodně náročné první měsíce, trpěl totiž velmi silnými břišními kolikami, ale teď nám to vrací úplně vrchovatě. Zrovna nedávno jsme s kamarádkami řešily, jak můžu mít tak strašně hodné dítě, když jsem taková střela. Ony říkaly něco o nespravedlnosti, která vládne světem, já tvrdím, že je to mojí dokonalou výchovou, a Michael (partnerem Lejly Abbasové je hudebník Michael Kocáb, pozn. redakce) k tomu dodal, že jsme ale trošku zapomněly na jeho báječný otcovský vklad.

Musím to zaklepat, daří se jim dobře. Podařilo se mi totiž spojit se s Vendulou Jičínskou z njovu.cz, která má své projekty v Zambii a teď za mě do Afriky jezdí. Do toho jsme otevřeli e-shop s africkými šperky a doplňky, který krásně funguje. Podařilo se nám také spojit se sponzorem, který pro klienty e-shopu hradí poštovné, a protože zásilky balíme sami, zaplatíte jen to, co si opravdu koupíte. Přemýšlíme také nad tím, že bychom dali vzniknout vlastní šperkařské značce. Mám projekt, který pomáhá masajským dívkám, jež utečou před rituálem ženské obřízky. Masajové jsou známí svými šperky, takže bychom jim přivezli evropského šperkaře a propojili oba světy. A tím pomohli oněm dívkám. Celý koncept právě vymýšlíme, tak jsem zvědavá, jak to ve finále celé dopadne.

Mě zatím o opaku ještě nic nepřesvědčilo. (směje se) Ale tříbím se samozřejmě v tom ultimátním názoru, že odjedu a budu tam žít. V době, kdy jsem o tom byla přesvědčená, mi bylo dvacet a neměla jsem závazky. Teď je mám, a tudíž rozhodnutí, jestli budu, nebo nebudu žít v zahraničí, nehledě na to, jestli je to Afrika, nebo ne, nezáleží jen na mně. Ale můj sen žít v Africe stále trvá a upřímně bych byla i ráda, kdyby se mnou syn v Africe nějakou dobu pobyl. Protože tam jsou i jeho kořeny a měl by je znát.

Otázka navíc

Jaké máte pracovní, charitativní a aktuální plány na léto?

Co se týče pracovních, stále moderuju. Musím to zaklepat, práce je. Od září by měla běžet další řada Máme dítě. A co se týká charitativních projektů, tak se nejvíc těším na leden, kdy, doufám, vyrazím do Keni. Snad i se synkem, ale to je ve hvězdách. Máme teď několik nadačních akcí, za které jsem moc ráda, protože se daří získávat peníze… A léto? Asi po deseti letech je poprvé prožiju prakticky celé v Evropě. Mimo jiné vyrážíme s pěti kamarádkami a našimi dětmi na dovolenou na Krétu, kam se hrozně těším.

TV Revue, autor: Denisa Kimlová