Jaromíra Mílová: Kvůli filmu jsem šla do kláštera

Vždycky mě udivovalo, že herečku pražského Národního divadla, kterou nyní můžeme vídat v reprízách seriálu Přátelé Zeleného údolí, kolegové oslovují Báro.



Jaromíra Mílová
Zdroj: Agenturka Oni/Adéla Bartoníčková, ČT a archiv Národního divadla

Tak jsem právě otázkou, jak je to vlastně s jejím křestním jménem, začal i naše povídání. „Ke jménu Jaromíra, které jsem získala po tatínkovi, mám hluboký citový vztah. Proto jsem nikdy nechtěla, aby se zkracovalo nebo jakkoli komolilo. Bára pak vznikla víceméně díky mamince, která mě často oslovovala zdrobnělinami Jarýsku nebo Barýsku. Nechávám si tak říkat asi od deseti let a svým způsobem mi to zůstalo dodnes. V poslední době se ale ke svému jménu vracím,“ přiznává. Maminka Jaromíry byla také herečka, pak začala učit na lidové škole umění. „Byla jednou z prvních, kdo se u nás soustavně věnoval dramatickému oboru. Její práce měla obrovský ohlas a velké úspěchy.“ Herectví ji začalo bavit hned, takže logicky následovalo studium na ostravské konzervatoři.

V prvním angažmá v prostějovském HaDivadle společně s bratrem ztvárnila hned několik rolí. „Dokonce jsme hráli i partnerské dvojice, což bylo poměrně kuriózní. Bratr pak přešel do olomouckého divadla, následně si zařídil dabingové studio a postupně se v této profesi vypracoval natolik, že dnes je z něj uznávaný dabingový režisér.“ Po roce a půl odešla z Prostějova na druhý konec republiky, do Chebu. „Asi mám toulavé boty a dobrodružnou povahu, ale především jsem to brala jako velkou výzvu. Odejít do neznáma, do jiného koutu republiky nebylo pro mladou holku úplně jednoduché. Ale udělala jsem velmi dobře. V Chebu totiž tehdy vznikaly výborné inscenace, tamní divadlo bylo navíc i trošku disidentské, takže mi tohle prostředí vyhovovalo.“

Právě v Chebu se také seznámila se svým prvním mužem, režisérem Pavlem Pecháčkem. „Když pak manžel dostal nabídku na šéfování ústeckého Činoherního studia, rozhodli jsme se odejít. Jenže jsme do Ústí nepřišli v nejvhodnější dobu. Po roce jsme proto vyslyšeli nabídku z Mostu, kde jsme strávili spoustu krásných let.“ Do pražského Národního divadla nastoupila téměř před dvaceti sezonami, v roce 1994. „Pamatuji se, jak se do Mostu přijeli podívat na Filipa Blažka, který hrál v představení Amadeus Mozarta, pánové režisér Jan Kačer, šéf činohry Ivan Rajmont a dra maturg Jan Císař. Chtěli ho do připravované inscenace Pořady Přátelé Zeleného údolí
Peera Gynta. A protože jsem v Amadeovi hrála Constanze, nakonec si spolu s ním do Národního odvezli i mě,“ směje se s tím, že nabídku angažmá přijala ihned. „Byla to pro mě ohromná čest, brala jsem to jako věc, kterou prostě nelze odmítnout,“ poznamenává. Během let si na první scéně zahrála spoustu pěkných rolí, mezi nejvýraznější patří například titulní postava v Maryše, v Hrdinovi západu či v inscenaci Pochyby, kterou posléze proslavil stejnojmenný americký film s Meryl Streep. „K těmto zásadním rolím bych pak přidala ještě monodrama Vyučování Dony Margarity, které uvádělo Pidivadlo. Musím však podotknout, že jsem zatím hrála ráda všechny role, ke všem jsem bez výjimky vždy získala vztah. Mám v tomhle asi šťastnou povahu.“

Jejím prvním filmovým počinem byla komedie Báječní muži s klikou. „Přestože se jednalo o moje první natáčení, na place jsem se cítila jako doma. Jiří Menzel totiž umí vytvořit příjemnou atmosféru. Ohromně jsem si užívala objevování filmové práce, s níž se na škole nepotkáte, tu můžete zažít právě jen v praxi. A tím, jak jsem dostala hned třicet natáčecích dní a žila skoro celé dva měsíce ve filmovém prostředí, jsem si kamery opravdu užila. Až jsem se dokonce přistihla, že se na svět začínám dívat jakoby skrze ni, a představovala si, jak by se běžné situace asi natočily.“ Hned poté přišel film Housata. „Natáčelo se v Krnově, kde byl ubytovaný i celý štáb. Žili jsme tam spolu skoro dva měsíce, což bylo něco nevídaného. Bydleli jsme v krásně zrekonstruovaném hotýlku, kde byl původně klášter. Myslím, že pocit sounáležitosti se odrazil i na samotném filmu.“ Na otázku, ze které role si ji lidé pamatují asi nejvíc, odpovídá víceméně ihned. „Ze Třetího patra. Lidé mě s tímto seriálem spojují neustále, poměrně často ho totiž opakují. Po prvním odvysílání mě překvapilo, že na moji postavu diváci nereagovali příliš pozitivně, i když podle mého názoru byla Hanka hodné děvče. Jenže Markétě Fišerové holt fandili víc,“ říká s nadhledem. Hezkou roli Evy ztvárnila i v právě reprízovaném seriálu Přátelé Zeleného údolí. „Bylo hezké žít aspoň na čas obklopená přírodou a zvířaty, k nimž bych se tak blízko nikdy nedostala. Všechny scény jsme točili v lesích poblíž Ostravy, kam jsme denně vyjížděli.“ K jejím nepřehlédnutelným aktivitám patří také pedagogická práce, které se věnuje již čtvrtým rokem. „Mám to prostě v krvi. Učila nejen maminka, ale také pradědeček, skoro všechny tetičky, takže se u mě víceméně jednalo o přirozený vývoj. Nejprve jsem díky nabídce kolegy Jana Novotného strávila dva roky na Pražské konzervatoři, teď dva roky vyučuji na Vyšší odborné škole herecké v pražské Michli.“ Nabízí se otázka, co jí tato profese dává. „Učit mladé lidi je ohromné. Baví mě pomáhat jim objevovat jejich vlastní možnosti. Stává se třeba, že se nad něčím trápíme, nejde to, a najednou přijde den a oni zničehonic úplně rozkvetou. Okamžik, kdy vidíte, jak se osvobodí a začnou tvořit, je na této drapráci ten nejhezčí. Těší mě také, že se díky tomu posouvám v profesi. Práce s mladými mě nutí o herectví hlouběji přemýšlet a neustále na sobě pracovat, což bych samozřejmě dělala i tak. Baví mě, že se můžu neustále zdokonalovat, vyvíjet. A není od věci si přiznat, že i já se neustále učím. V poslední době kupříkladu docházím na soukromé hodiny k profesorce Fryntové. Díky spolupráci s ní se mi otevřely nové obzory.“ Když se v závěru povídání Jaromíry zeptám na druhého manžela Ivana, za kterého je podle internetové filmové databáze provdaná, moji otázku glosuje. „Už roky jsme rozvedení. To mi tam tedy dělají pěknou medvědí službu. Když si tohle pánové přečtou a mylně zjistí, že jsem vdaná, řeknou si: Aha, tak nic. A já se pak můžu divit…“ uzavírá se smíchem.

Vizitka

    Narodila se 24. července 1961 ve Varnsdorfu, dětství prožila na Hané
    Profesní dráha: ve stálém angažmá byla v prostějovském HaDivadle, dále v Západočeském divadle v Chebu, v ústeckém Činoherním studiu, v Divadle pracujících Most (posléze Městské divadlo Most – pozn. red.). Nyní už dvacátou sezonu hraje v pražském Národním divadle.
    Film a TV (výběr): Báječní muži s klikou, Housata, Přátelé Zeleného údolí, Třetí patro, Jako jed, Nahota na prodej, Zapomenuté světlo, Bolero, Boží duha aj.

zpět na seznam článků
Zdroj

Týdeník Televize, autor: Jiří Landa


Fotogalerie k článku
Jaromíra Mílová Přátelé zeleného údolí dnes patří do zlatého fondu ČT V národním divadle hraje také v legendární inscenaci Sluha dvou pánů
Týdeník Televize č. 17

Týdeník Televize č. 17

Věk je jenom číslo

Ceny TýTý sbíral už jako moderátor zpráv na Nově. Přestoupil na Primu, a pro zrcátko si došel znovu. Karel Voříšek z něj má upřímnou radost, ale zároveň si hlídá, aby nezpychnul.

Číslo vydání: 17
Vyšlo: úterý 15. 4. jen za 22 Kč
Více o Týdeník Televize č. 17
Předplatné časopisu
Inzerce v časopisu

TV Revue č. 9

TV Revue č. 9

Odlehčuji si život

V nováckém denním seriálu Ulice vídáme mladou herečku ŠÁRKU VACULÍKOVOU (27) jako Adrianu Peškovou, která právě zažívá nelehké období.

Číslo vydání: 9
Vyšlo: pondělí 14. 4. jen za 12,90 Kč
Více o TV Revue č. 9
Předplatné časopisu
Inzerce v časopisu

TV Plus 14 č. 9

TV Plus 14 č. 9

Rozhovor

Sympatická hvězda seriálu Cesty domů NIKOL KOUKLOVÁ prozradí, že si ke své herecké profesi přibrala i novinařinu, a tak není žádné překvapení, že se na neprofesionální novináře umí někdy i pořádně rozzlobit.

Číslo vydání: 9
Vyšlo: pondělí 14. 4. jen za 8,90 Kč
Více o TV Plus 14 č. 9
Předplatné časopisu
Inzerce v časopisu

TV Max č. 8

TV Max č. 8

Salma Hayek

Jako herečka získala nominaci na Oscara. Po čtyřicítce se poprvé stala matkou. Jde hrdá na to, že je žena, a bojuje za práva žen na celém světě.

Číslo vydání: 8
Vyšlo: pondělí 7. 4. jen za 12,90 Kč
Více o TV Max č. 8
Předplatné časopisu
Inzerce v časopisu