Ennio Morricone

Zdroj: isifa, ČT a archiv

Hodný, zlý a ošklivý, Tenkrát na Západě anebo Pro hrst dolarů. Tyto westerny Sergia Leoneho jsou nezapomenutelné i pro svůj výrazný hudební doprovod. Dnes třiaosmdesátiletý Ennio Morricone těch westernů „zhudebnil“ na čtyřicet a celkem má na kontě přes pět stovek hudebních doprovodů k filmům. Jen za minulý rok stihl napsat kompozici pro šest televizních snímků.

Při pohledu zpět je jasné, že to ani jinak dopadnout nemohlo. Již v šesti letech začal malý Ennio skládat dohromady noty, mohutně podporovaný svým otcem trumpetistou. Právě trubka ho doprovázela při studiích na římské konzervatoři, stejně jako dunivé dopady Pořady Ennio Morricone v Benátkách
spojeneckých bomb. V padesátých letech se věnoval koncertní hudbě, jenže začátkem šedesátých let do jeho života vstoupil režisér Sergio Leone.

Orchestr a harmonika

Leone miloval idealizovanou představu Divokého západu – časy, kdy muži byli drsní a buď čestní, nebo proradní, a ženy především krásné. Leoneho černobílé vidění světa uzavřelo koalici s Morriconeho výrazným rukopisem, který nechává v rámci orchestrových textur naplno zaznít harmoniku, zvony anebo trubku, a společně nově ustanovili pojetí westernů i filmové hudby. Od té doby je Morriconeho jméno vzýváno jak Hollywoodem, tak evropskými filmaři a skladatel se může pochlubit spoluprací s řadou věhlasných režisérů, včetně Briana de Palmy, Romana Polanského nebo Olivera Stonea. Není překvapením, že mezi desítkami ocenění je i Oscar za celoživotní přínos. Oscara za hudbu ke konkrétnímu filmu kupodivu nezískal nikdy.

Morricone nahrává hudbu také v pražských studiích a loni dirigoval v Obecním domě průřez vlastní tvorbou. Je čiperný a stále geniální. Jeho novější hudbu najdeme dnes spíše v náročnějších filmech, naposledy třeba v příběhu ze sicilské vesnice Baaria. Vytvořil ji poté, co z časových důvodů odmítl práci na Tarantinových Hanebných panchartech.

TV Max, autor: pad